Učení starých Mayů, 1. díl: Vzestup a tajemný pád vyspělé kultury

MAGAZÍN - Člověk autor: Pavel Vachtl

Mayská civilizace je považována za nejvyspělejší kulturu předkolumbovské Ameriky. Pouze Mayové totiž mezi všemi předkolumbovskými kulturami plně rozvinuli písmo pro zaznamenávání různých faktů, vztahů nebo myšlenek. Díky tomu dnes víme, jak vypadaly jejich na svou dobu velmi pokročilé matematické či astronomické znalosti.

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: Profimedia.cz

Mayské (hiero)glyfy měly převážně tzv. ideografický charakter. To znamená, že jednotlivé znaky mayského písma, i když byly často odvozeny od vizuální podoby konkrétních objektů, měly většinou abstraktní význam a vyjadřovaly určité pojmy nebo ideje. Také jim však byly někdy přiřazeny jisté slabiky, tedy fonetická podoba.

To vše bylo důležité i proto, že v rámci mayské civilizace nebo v rámci mayského kulturního okruhu žilo vždy mnoho etnik mluvících různými jazyky. Jejich počet se s časem dokonce údajně ještě zvětšoval, dnes existuje ve Střední Americe asi 70 "mayských" dialektů.

Mayské písmo bylo přitom v dostatečné míře rozluštěno až během několika posledních desetiletí. Odhaduje se, že kolem roku 2000 bylo rozluštěno asi 85 procent mayských hieroglyfů, v roce 2015 už 90 procent. Svým charakterem je systém mayských hieroglyfů podobný starým hieroglyfům egyptským nebo dnešním čínským znakům.

Základ od Olméků

Samotná mayská civilizace prošla několika obdobími vývoje. Její nejstarší známky, spojené s veledůležitým pěstováním kukuřice, se datují zhruba do období 2600 až 2000 let před naším letopočtem (i když jmenovitě v oblasti poloostrova Yucatán, kolem níž se mayská kultura zformovala, se zemědělství příliš nedařilo). Její modernější podoba vznikala kolem roku 500 před naším letopočtem a vědci předpokládají, že základní podobu svého písma, početního systému i kalendáře někdy kolem roku 300 př. n. l. přejali Mayové z ještě starší Olmécké říše, která byla hlavní kolébkou středoamerické civilizace.

Písmo i kalendář však Mayové vlastními silami dále rozvíjeli a zdokonalovali, hlavně zhruba mezi roky 200 až 600 našeho letopočtu. Kolem roku 900 Mayové také velmi rozvinuli metodiku astronomických pozorování, což jim umožnilo vyrábět přesné astronomické tabulky s různými korekcemi a předpovídat některé pravidelně se opakující nebeské jevy.

Velká část mayských astronomických tabulek se zachovala v tzv. Drážďanském kodexu, asi dnes nejcennější písemné památky starých Mayů. S pomocí Drážďanského kodexu byla také poprvé rozluštěna základní struktura mayského písma. Stalo se tak během několika let po druhé světové válce, kdy díky dobytí Berlína a Drážďan k tomuto základnímu dílu mayského písemnictví získal přístup ruský lingvista Jurij Knozorov (1952).

Nikdy nebyla jednotnou říší

Pokud jde o území, na kterém se mayské osídlení rozkládala, šlo zhruba o poloostrov Yucatán a protilehlé území sahající až k břehům Tichého oceánu, zhruba v místech dnešních středoamerických států jako je Guatemala, Belize, severozápadní Honduras a na území dnešních mexických států Yucatán, Quintana Roo, Campeche, Chiapas a Tabasco. Většina mayské populace (která na vrcholu klasického "zlatého" období čítala až dva miliony obyvatel) byla soustředěna ve strukturách podobných městským státům.

Mayům vládli králové a příslušníci šlechty, za významné či spíše zcela nezbytné pomoci kněží, kteří odvozovali pravidla vládnutí a života z fiktivního nebeského řádu, spojeného s oblohou a zejména s cykly pohybujících se nebeských objektů. Velice často kněží přímo vládli. Nejnižšími kastami byli prostí bojovníci a otroci, kteří se po většinu historie rekrutovali z řad zajatých nepřátelských vojáků. Mnozí obyvatelé poražených království byli také často obětováni při krvavých rituálech.

Je třeba poznamenat, že mayská společnost se nikdy nevyvinula do podoby jednotné říše - maximálního sjednocení a rozkvětu se patrně povedlo mayským vládcům dosáhnout v tzv. klasickém období (léta 250 - 900 našeho letopočtu), kdy v nížinách existovala dvě velká království - Tikalské (město Tikal dokonce existovalo po rekordně dlouhou dobu, již zhruba od 6. století př. n. l. do 10. století našeho letopočtu) a Calakmulské (trvalo 12 století).

Oba městské státy však spolu často krutě bojovaly. Právě tomuto a začátku pozdějšího tzv. postklasického období vděčí Mayové za status nejvyspělejší civilizace předkolumbovské Ameriky. Z tohoto období také pochází nejvíce pověstných mayských chrámů, paláců a pyramid. Tehdy také Mayové budovali různé vyspělé prvky hospodářské infrastruktury jako velké nádrže na vodu, dokonce i hřiště pro hraní míčových her. V některých mayských metropolích mohli obyvatelé dokonce chodit po kameny vydlážděných náměstích.

Posledních několik staletí před příchodem španělských dobyvatelů (1520-1550) však z dodnes ne zcela jasných příčin docházelo k postupnému úpadku a rozkladu či vylidňování řady městských center mayské civilizace, zejména v oblasti jižních nížin. Tento úpadek či kolaps byl mimo jiné doprovázen posílením moci sousedních Toltéků, jejichž vláda byla v mnohém ještě krutější a lidské oběti byly za jejich vlády ještě častější.

Již někdy kolem roku 900 začaly být na velké části mayského území patrné známky přelidnění, zmnožení ozbrojených konfliktů a bouří, vyčerpání přírodních zdrojů (zejména půdy), vykácení lesů, dlouhotrvajícího sucha a hladomorů. Nejpravděpodobnější příčinou se dnes zdá nějaká kombinace více z jmenovaných faktorů, společně s růstem vnitrospolečenských rozporů, které měly za následek ztrátu autority králů a vládnoucích vrstev.

Po roce 1500 se navíc přidaly epidemie, zavlečené Španěly. Mayové jako etnická skupina však dodnes nezanikli. Dnes používá desítky starých mayských dialektů jako svoji mateřštinu asi šest milionů obyvatel Střední Ameriky.

Povaha mayské astronomie a mayského kalendáře

Mayové také vyvinuli promyšlenou výpočetní (numerickou) metodiku. Díky tomu měli Mayové asi od roku 400 n. l. svébytný a velmi pokročilý astronomický a kalendářní (ale zároveň astrologický a náboženský) systém, který poskytoval pevný základ pro řízení jejich společnosti.

Cyklický nebeský řád, který nebylo zcela jednoduché zachytit, sloužil mayským kněžím zejména jako opora pro řád náboženský a také jako návod pro konání obřadů, pro řízení a synchronizaci událostí ve společnosti a pro snahy o předpovídání budoucnosti. Za božstva, řídící životy lidí, byla často považována přímo některá nebeská tělesa, tedy například Slunce, Měsíc a planety.

Astronomická pozorování starých Mayů byla minimálně stejně přesná jako pozorování starých Řeků (např. tabulky astronoma Ptolemaia). V některých detailech bylo mayské měření nebeských cyklů dokonce o něco přesnější než měření starořeckých nebo evropských astronomů v odpovídající době.

Jejich kalendář byl dokonce společně s dodatečnými korekcemi o něco přesnější než evropský kalendář gregoriánský. Mayové byli v tomto oboru úspěšní díky mnohasetleté tradici pečlivých pozorování zejména zdánlivých cyklů Slunce, Měsíce, Venuše a Marsu, i když jejich hlavními pozorovacími prostředky byly jen lidské oko, průzory ve zdech budov, pozorovací trubky, vidlice nebo zkřížené hůlky.

Pozorování nebeských těles Mayové často prováděli z vrcholů svých pyramid, observatoří nebo jiných vysokých budov, odkud bylo vidět obzor. Také orientace a uspořádání řady budov byly podřízeny směrům, spojeným s význačnými polohami některých nebeských těles a jevů. Dodnes vidíme jejich zbytky například na území bývalých mayských sídel jako Chichén Itzá (chrám boha Kukulkána, budovy El Castillo a El Caracol), Uxmal, Uaxactún, Edzna nebo Xochicalco. Na řadě budov v rámci těchto i jiných sídel také vidíme vyryté (hiero)glyfy s astronomickým významem.

Tagy: Mayská civilizace dějiny a fakta věda a poznání