Astrofyzik Quentin Kral z francouzské Sorbony na základě studie dávných hornin zjistil, že voda je skutečně mimozemského původu a na Zemi byla již 100 milionů let po zážehu Slunce, což je překvapivě brzy. Výzkum tak potvrzuje dřívější zjištění, že voda ve skutečnosti nepochází z naší planety. Dostat se na ni mohla jinak než dopadem asteroidů.

Země byla ve svých počátcích příliš horká, než aby na ní vznikla voda. V posledních letech se věda přiklání k tomu, že ji na naši planetu dopravily komety nebo asteroidy nacházející v Kuiperově pásu.

To ovšem vyvrací skutečnost, že by muselo dojít ke složitým gravitačním interakcím (vědci tomu říkají gravitační kulečník), které by vytlačily planetky směrem k naší planetě. Quentin však se svým týmem navrhnul jinou možnost. Rozepsal se o ní v článku na webu The Conversation a nedávno o ní publikoval v časopisu Astronomy Astrophysics.

Vodní lázeň

Podle jeho teorie došlo k meziplanetárním „srážkám“. Vědci nastínili hypotézu, podle níž byl protoplanetární disk Sluneční soustavy plný prachu, ledu a vodní páry. Oblast s vysokým obsahem vody se podle této teorie měla nacházet hlavně v prostoru Hlavního pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Zhruba 20 až 30 milionů let po zážehu Slunce se krátce a velice intenzivně zvýšila jeho zářivost, což mělo dopad i na protoplanetární disk.

Začal se zahřívat, což vedlo k sublimaci ledu. Vnitřní oblast bohatá na vodu se rozšiřovala směrem k vnitřním planetám Sluneční soustavy.

Vznikl masivní disk páry zalévající Mars, Merkur, Venuši a Zemi v jakési lázni. Jinými slovy, tato struktura zavodnila planety, včetně Země. Lze si to představit i jako meziplanetární bouři nebo déšť.

Hledání důkazů

Vodu k sobě planety přitahovaly gravitací. Vznikla oblačnost a sepnul se vodní koloběh, bez něhož by život nikdy nemohl vzniknout.

Je to jenom hypotéza, vědci ji však chtějí potvrdit tím, že najdou v okolních planetárních systémech právě takové disky páry.