V atmosféře našeho Slunce se otevřela díra tak gigantická, že by bez problému spolkla 62 Zemí. Vědci si jí všimli na ultrafialových snímcích sondy amerického úřadu pro letectví a vesmír (NASA) Observatoř solární dynamiky (SDO). Z této oblasti „fouká“ prudký sluneční vítr přímo na naši planetu. Očekává se geomagnetická bouře.

Astronomové z NASA si podle serveru Space všimli na ultrafialových snímcích pořízených SDO ohromných 800 tisíc kilometrů široké díry ve sluneční atmosféře. Naše planeta by se do ní vešla zhruba 62krát.

Tomuto úkazu se říká koronální díra. Jde o oblast ve vnější vrstvě atmosféry Slunce (korona), kde se otevřelo magnetické pole, což umožnilo snadnější únik slunečního větru. Tyto oblasti se zdají na ultrafialových a rentgenových snímcích tmavší, protože jsou méně horké a husté než okolní hmota.

Díra ve slunci je namířena přímo k Zemi, napsal s odkazem na odborníky web Express. To znamená, že sluneční vítr fouká přímo na nás. „Velká díra ve sluneční atmosféře je přímo obrácená k Zemi a fouká naším směrem proud slunečního větru. Odhadovaný čas příletu je 31. ledna až 1. února,“ uvedla v předpovědi stránka SpaceWeather.com.

Očekává se slabší bouře 

Došlo k tomu zrovna v době, kdy odborníci bijí na poplach kvůli hrozbě silných slunečních erupcí, které by mohly uvrhnout celé kontinenty do tmy přerušením dodávek elektřiny a internetového připojení. Fyzik Kestutis Ikamas z Vilniuské univerzity nedávno upozornil, že takové výtrysky koronální hmoty by mohly ve světě přerušit i dodávky teplé vody a vyvolat rozsáhlé humanitární krize. Navíc by se zastavil globální průmysl a ekonomika. Slunce se blíží k vrcholu své aktivity a je poněkud bouřlivější.

Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) však upozornil, že vymrštěná koronální hmota nás z velké části mine. Podle SpaceWeather.com však vyvolá geomagnetickou bouři třídy G1. Na pětistupňové škále se jedná o nejslabší bouři. Může vytvořit polární záři a způsobit slabé výkyvy v elektrické síti. Hrozí také mírný dopad na provoz satelitů.

Na rozdíl od slunečních erupcí mohou koronální díry přetrvávat týdny až měsíce a rotovat se Sluncem. Sluneční vítr uvolněný z těchto oblastí se pohybuje mnohem vyšší rychlostí (až 800 kilometrů za sekundu) než hmota uvolněná při klasických slunečních bouřích.

Když sluneční vítr dorazí k Zemi, jeho nabité částice interagují s molekulami kyslíku a dusíku v horních vrstvách atmosféry. Dochází tak k jejich ionizaci a záření, což způsobuje úchvatnou nebeskou podívanou v podobě polární záře.