Chobotnice, dávní obyvatelé Země s historií dlouhou 330 milionů let, čelí ve své moderní existenci výzvě, kterou je jejich krátká doba života. Obvykle tito hlavonožci vyhynou krátce po páření nebo nakladení vajíček, přičemž některé druhy se dožívají pouhých šesti měsíců a průměrná délka života se pohybuje kolem dvou až tří let. I když výjimky, jako je obrovská tichomořská chobotnice, mohou dosáhnout maximálně pěti let, jejich krátká doba dožití představuje spolu s rostoucím apetitem lidí po těchto tvorech jedinečný problém.

Aby se vyřešily obavy týkající se udržitelnosti lovu chobotnic a zachování těchto inteligentních mořských tvorů, tým vědců z Austrálie vyvinul průlomovou metodu zjišťování věku chobotnic. Metodická příručka týmu, která byla 11. dubna zveřejněna v časopise Marine and Freshwater Research Journal, představuje zásadní krok ke stanovení protokolů pro řízení rybolovu a ochranu nerozmnožujících se jedinců.

Na rozdíl od tradičních metod určování stáří, jako je počítání letokruhů stromů nebo zkoumání kostí savců, se určení stáří chobotnic ukázalo jako obtížné. Ve svém průkopnickém výzkumu se tým zaměřil na zobáky a styly - vnitřní schránky v blízkosti žaber - chobotnic a určil růstové letokruhy podobné těm, které se nacházejí u stromů. Tento objev poskytuje spolehlivý způsob ověření věku, který je zásadní pro pochopení populační dynamiky a dopadu rybářských činností na tyto tvory.

Podle Zoe Doubledayové, mořské ekoložky z University of South Australia a spoluautorky studie, předchozím pokusům o určení věku chobotnic bránil nedostatek praktických znalostí. Díky objasnění procesu stárnutí pomocí analýzy zobáku však nyní mohou vědci s větší přesností měřit účinky rybářského tlaku na populace chobotnic.

Klíčové pro ochranu přírody

Erica Durante, doktorandka na University of South Australia a spoluautorka studie, zdůrazňuje význam údajů o stáří v řízení rybolovu a zdůrazňuje jejich úlohu při odhadu míry růstu a reprodukční schopnosti, které jsou rozhodující pro udržitelnost. Pochopení procesu dospívání navíc umožňuje rybolovu vyhnout se lovu nedospělých jedinců, což přispívá k širšímu úsilí o ochranu přírody.

Nicméně převedení této metody z laboratoře do přírodního prostředí představuje problém, protože růstové kroužky chobotnic odpovídají spíše dnům než rokům. Vzhledem k tomu, že je známo přibližně 300 druhů chobotnic, je i nadále nezbytné přizpůsobit tyto pokyny, což podtrhuje pokračující vývoj vědeckých poznatků o těchto záhadných tvorech.

Souhrnně lze říci, že vývoj systematického přístupu k určování věku chobotnic předznamenává novou éru v ochraně mořských živočichů a řízení rybolovu. Objasněním složitostí biologie chobotnic se vědci snaží zajistit dlouhověkost těchto prastarých bytostí a zároveň vyhovět požadavkům rostoucího průmyslu mořských plodů. Pokračující výzkum a zdokonalování metodik slibují hlubší pochopení ekologie chobotnic a zachování jejich nezastupitelného místa v oceánském ekosystému.