Výše uvedené znaky vedly i jinak otrlé biology k tomu, že pojmenovali chobotnici, přežívající v jednom z nejdrsnějších prostředí na Zemi, Vampyroteuthis infernalis, „upíří chobotnice z pekla“.

Celkový vzhled dává tušit, že se jedná o hlavonožce. Pevná blána mezi osmi silnými chapadly, dvě mnohonásobně prodloužená nitkovitá chapadla a přizpůsobení podmínkám v chladných hlubinách oceánu s nedostatkem světla, kyslíku i potravy, ovšem naznačují, že to s příbuzností vůči ostatním hlavonožcům nebude tak jednoduché.

A opravdu: vampýrovka hlubinná není ani chobotnice, ani oliheň, ale „živoucí zkamenělina“, poslední žijící zástupce ještě starobylejší skupiny vampýrovek.

Už několik let je známo, že se navzdory svému děsivému vzezření živí docela neškodně. Dorůstá velikosti zhruba 30 cm a pomocí svých protáhlých chapadel lapá tzv. „mořský sníh“, tedy zbytky mrtvých organismů, výkalů a planktonu, které pomalu klesají ke dnu.

Občas sice nepohrdne ani drobnou živou kořistí, ale taková hostina je zřejmě velice vzácná.

zdroj: YouTube

I proto jsou vampýrovky značně pasivní a po většinu času se za minimální spotřeby energie jen étericky vznášejí ve tmě za pomalého pulzování svých ploutviček.

Nově ovšem výzkumníci zjistili, že jsou vampýrovky velmi dlouhověké. Jde o mimořádně překvapivý objev, protože příbuzné sépie a chobotnice se zpravidla nedožívají více než jednoho roku. Po dosažení správné velikosti vyprodukují jejich samice tisíce vajíček a zemřou vysílením.

Tyto skupiny ale vesměs žijí v daleko příznivějším prostředí. Vampýrovky obývající hlubiny oceánu mají oproti nim zpomalený životní cyklus: samice se rozmnožují vícekrát za život a mezi tím přecházejí jejich pohlavní orgány do odpočinkového stavu.

I tato vlastnost tak může stát za jejich pokojným životem v prostředí, kde by většina ostatních živočichů nepřežila ani pár hodin.