Uran a pět jeho největších měsíců možná nejsou těmi mrtvými a sterilními světy, jak jsme si dlouhé roky mysleli. Nové přezkoumání dat z mise Voyager 2 podle serveru BBC News naznačilo, že všechno může být úplně jinak.

Uran je krásný, ale chladný svět na okraji naší sluneční soustavy. Obklopují jej prstence, i když nejsou tak výrazné jako ty Saturnovy. Specifický je ale hlavně svým sklonem – Uran je na rozdíl od ostatních planet nakloněný, jako by se převrátil.

Patří mezi nejchladnější planety a vědci ho i s jeho pěti největšími měsíci považují za mrtvé, značně nehostinné světy. Uran a jeho měsíce však ve skutečnosti nejsou dobře prozkoumány a moc toho o nich nevíme, píše magazín Forbes.

Planetární vědci své poznatky zakládají na datech pořízených sondou Voyager 2 v roce 1986. Tehdejší analýza snímků charakteristicky modro-zelené planety a pět jejích hlavních měsíců ukázala, že Uran má neobvykle „zploštělé“ magnetické pole.

Také prozradila, že planeta i se svými měsíci není na rozdíl od ostatních planet a měsíců ve vnější sluneční soustavě aktivní. To vědce překvapilo. Nové přezkoumání dat ovšem přineslo další překvapení. Studie vyšla v časopisu Journal Nature Astronomy.

Stará data, nové objevy

Během přeletu Voyageru 2 kolem Uranu a jeho měsíců došlo k silné sluneční bouři, která mohla zkreslit data z přístrojů sondy. „Uranův systém by mohl být mnohem zajímavější, než se myslelo,“ tvrdí Dr. William Dunn z University College London.

Uranovy měsíce mohou mít pod povrchem rozlehlé oceány vhodné pro výskyt života, doplnil Dunn. „Je neuvěřitelné vidět, jak i stará data mohou přinést nové objevy,“ okomentovala zjištění Linda Spilkerová, jež se podílela na původní misi.

Vědce zajímá hlavně měsíc Miranda, jehož povrch se podobá našemu Měsíci. Tohle těleso o průměru 470 kilometrů se může stát miláčkem astrobiologů a planetárních vědců. Geologie Mirandy je výsledkem slapových sil okolních měsíců, zjistila jiná práce.

Jejich gravitační tah vytváří tření a teplo a udržuje tak nitro měsíce teplé, přičemž narušuje jeho ledový povrch, napsali v časopisu Planetary Science Journal. Výzkum proto označil Mirandu za bohatou tapisérii geologických prvků.

Útvary na jejím povrchu pak musel vytvořit obrovský oceán hluboký nejméně 100 kilometrů, zhruba 30 kilometrů pod ledovým povrchem. Oceán tam musel existovat před 100 až 500 miliony let, zjistila jiná studie.

Mirandě se přezdívá Frankensteinův měsíc. Měsíc totiž vypadá jako rozbitý na několik kusů a zase nedbale slepený. Americký úřad NASA plánuje za deset let Uran a jeho měsíce prozkoumat pečlivěji v rámci mise Uranus Orbiter and Probe.