„V žádném případě se nejedná o mrtvé vzorky,“ ubezpečil mikrobiolog a geochemik Tristan Caro, doktorand na University of Colorado at Boulder.

„Stále jsou velmi schopné hostit robustní život, který dokáže rozkládat organickou hmotu a uvolňovat ji jako oxid uhličitý,“ dodal odborník.

Přehlížený přispěvatel k oteplování

Jeho tým nezkoumá „nemrtvé mikroby“ v zapomenutém vojenském tunelu sto metrů pod permafrostem na Aljašce pro zábavu.

Zatímco spalování fosilních paliv otepluje svět, arktický permafrost, zamrzlá půda, led a horniny, taje a uvolňuje tím skleníkové plyny. Jakmile totiž roztaje, probudí se mnoho mikroskopických „tvorů“, kteří zkonzumují veškerou rozkládající se hmotu, jež je obklopuje. Tím se do atmosféry uvolňuje další metan a oxid uhličitý.

Vědci provedli laboratorní testy. Vzorky mikrobů vystavili simulovaným podmínkám odpovídajícím aljašskému létu uprostřed dnešního globálního oteplování. Zpočátku rostly pomalu, po šesti měsících však jejich růst viditelně zrychlil.

Podle výzkumu delší a teplejší arktická léta zvyšují riziko přehlížené a nebezpečné zpětné vazby mezi člověkem a mikroby, pokud jde o emise. Také naznačuje, že začínají uvolňovat významné množství skleníkových plynů opožděně.