Beta-HPV bylo dlouho spojováno se zhoršováním účinku UV záření při vzniku karcinomu kůže, nikoliv s přímým zapojením do genetické struktury buněk. Nová studie však ukázala, že u jedné ženy se tento typ HPV vmezeřil do DNA nádorových buněk a skutečně “živí” nádor. Tento jev dosud nikdy nebyl evidován — beta‑HPV nikdy předtím nebyl nalezen v genomu buněk jako aktivní činitel karcinogeneze.

Tato žena (34 let) trpěla agresivní formou cutaneous squamous cell carcinoma (cSCC) na čele, která opakovaně recidivovala, i přes odstranění a imunoterapii. Hloubková genetická analýza odhalila přítomnost viral DNA přímo ve struktuře buněčné DNA nádoru a expresi virových proteinů, jež poskytují podmínky pro další růst nádoru. 

K výzkumu přispěla imunoložka Andrea Lisco z amerického NIAID (Národní institut pro alergie a infekční nemoci), která upozorňuje, že tento objev může znamenat, že podobné mechanismy mohou existovat i u dalších pacientů s oslabenou imunitou — a naznačuje možnost terapeutického zásahu na úrovni imunitního systému.

Neméně významné je, že virus beta-HPV nebyl nikdy dříve detekován jako součást genomu buněk. Může sice zvyšovat riziko UV poškození, ale přímá integrace viru do DNA, jak tomu bylo u ženy, je zcela nové paradigma. Tato žena trpěla poruchou ZAP70, klíčového proteinu pro funkci T-buněk — proto její imunitní systém neměl šanci virus zvládnout.

Po transplantaci kostní dřeně – která obnovila funkční T-buňky – se nádor zcela stáhl včetně dalších projevů HPV infekce, a během tří let nedošlo k žádné recidivě. Tento případ jasně ukazuje, že nalezení původní příčiny vedlo k účinnému terénnímu řešení.

Autoři studie výslovně nevylučují roli UV záření jako základního karcinogenu — avšak zřetelně demonstrují, že existují i další faktory, které mohou být klíčové u specifických imunologických profilů pacientů.

Na rozdíl od alfa-HPV, známého z karcinomů děložního čípku a hltanu, je beta-HPV běžně považován za méně nebezpečný. Rozsáhlé očkování proti alfa-HPV ulehčilo dramaticky úmrtnosti v průběhu let.

Výzkum vyšel v prestižním The New England Journal of Medicine, což potvrzuje jeho vědeckou váhu. Odborníci doufají, že tento objev pomůže zlepšit personalizované léčebné postupy pro imunokompromitované pacienty s vyrýsujícím se nádorem.

Tento unikátní případ ukazuje, jak může i zdánlivě banální virus najít cestu do buněk a stát se hybatelem závažného onemocnění — zvláště pokud lidská imunita selhává. Osvícení tohoto mechanismu otevírá cestu k léčbě, která přistupuje přímo k problému – osobě, imunitě a konkrétnímu kontextu onemocnění.