Uran dokončí rotaci za 17 hodin, 14 minut a 52 sekund, což je o 28 sekund déle, než kolik činil odhad sondy Voayager 2 při jejím průletu kolem planety roku 1986.

Vědci to vyčetli z dat Hubbleova vesmírného teleskopu. Konkrétně to dokázali určit díky pohybu polárních září Uranu.

Jde o velkolepé světelné projevy vznikající v horních vrstvách atmosféry přílivem energetických částic v blízkosti magnetických pólů planety.

Hubble pozoroval ultrafialové polární záře více než deset let. Experti tak mohli pozorovat jejich polohu s pomocí modelů magnetického pole.

Je i žhavější, než se myslelo

Nepřesný odhad rotace Uranu znamenal neschopnost astronomů přesně určit jeho polohu. Nové a přesné načasování pohybu lze využít k výpočtům kritických cílů, jako je místo, kde by mohla sonda obíhat nebo vstoupit do atmosféry planety. Jinými slovy, tento údaj pomůže s plánováním budoucích misí k Uranu.

Současně je tohle zjištění zásadní pro pochopení struktury a dynamiky planety. Podle nových měření má zřejmě kamenné jádro, které obklopuje vrstva ledových minerálů a atmosféra bohatá na vodík a hélium.

Zjištění vědce Laurenta Lamyho z Pařížské observatoře a jeho kolegy Tima Beddinga Sydneyské univerzity rovněž zpochybňují rozměry Uranu, který by měl být větší, než se myslelo.

Právě Bedding nedávno zjistil, že je Uran mnohem žhavější, než jsme předpokládali.