Jde o klasický argument, omílaný pod každou zprávou o nějakém úspěchu, který se podařil ať už americkému nebo třeba indickému kosmickému programu: proč utrácet peníze ve vesmíru, když je potřeba řešit akutní problémy dole na Zemi?

Podobné uvažování samozřejmě nedomýšlí všechny souvislosti. Rozpočty kosmických programů tvoří zlomky rozpočtů jednotlivých států – tam, kde peníze odtékají ve velkém, je v první řadě korupce, ze které na rozdíl od vesmírných úspěchů profitují pouze jednotlivci.

Nákladné, miliardové projekty jako například mise Apollo naopak neocenitelným způsobem rozvíjejí naše poznání, ale mají i zcela praktický, hmatatelný dopad. Zcela běžně dnes ve stovkách různých odvětví používáme technologie, materiály a výrobky, které poprvé spatřily světlo světa právě v rámci kosmického programu.

zdroj: Wikipedia

Nic z výše uvedeného ale není jádrem argumentace, kterou vede propagátor raketového programu nové generace, Elon Musk. Jeho hlavní argument je zcela prozaický: pokud nedokážeme zabydlet i další planety, snižujeme tím šanci, že lidstvo v dlouhodobém měřítku přežije.

Stačí ostatně vzpomenout na dinosaury. Jedna dostatečně mocná kosmická srážka ze Země vyzmizíkovala celou skupinu živočichů a podobné trefy jsou jen špičkou ledovce způsobů, jak dokáže vesmír lusknutím prstů zamávat s celou planetou.

Muskovi ale nejde „jen“ o zachování živočišného druhu, ke kterému shodou okolností přísluší. Za klíčové považuje uchování bytostí, schopných vědomí – protože zatímco hmoty je ve vesmíru více než dost, vědomí se zdá být vzácnou komoditou.

zdroj: Wikipedia

Proto zdůrazňuje, že jakkoli je pochopitelné a správné soustředit se na problémy, sužující samotnou Zemi, bez zdravého kosmického programu bude veškeré pozemské úsilí vynaloženo vniveč. Když nakrmíme celý svět, ale pak ho jednou šlehou vymaže záblesk gama?

Lze si držet palce a doufat, že se nám katastrofy kosmických rozměr vyhnou, ale díky vizionářům jako je Musk budeme připraveni jim čelit lépe, než sázkou na pouhé dosavadní štěstí.