Odpad může být užitečný při výzkumu sociálního postavení lidí, populačního složení a společenských změn. Je to pro statistiku zlatý důl.

Neplatí to nutně pro odpad "klasický", kterým často míníme věci, které vyhazujeme do popelnic, ať už směsných či tříděných. Jeho přehrabování a třídení by zabralo neúměrně mnoho času. Naproti tomu odpadní vody lze chemicky analyzovat snáze pro velké vzorky populace vlastně podobnou metodou, jakou lékaři analyzují krevní vzorky.

Tým badatelů pod vedením Phla Choi z australské Queensland Alliance for Environmental Health Sciences si takto posvítil na odpadní vody. Vzorky ze 22 sběrných míst odebrali výzkumníci během australského sčítání lidu v roce 2016, a rozebrali je na prvočástice z hlediska přítomnosti biomarkerů určujících různé typy stravy, léků/drog, ale i životního stylu. Celkem hledali poměr kýžených látek podle 42 kategorií biomarkerů (látek používaných jako indikátory biologického stavu).

Mezi sledované látky patřily třeba rezidua kofeinu, citrusů, potravinových doplňků, ale také antidepresiv nebo vlákniny.

Rozbor vody v laboratoři | zdroj: Profimedia

Když datová analýza zpracovala zdrojové údaje a vztáhla je na socioekonomický index SEIFA rozlišují ekonomické, pracovní či vzdělanostní postavení různých vrstev populace, rozdíly byly patrné. Odpadní vody se lišily složením podle toho, zda proudily z chudších čtvrtí, nebo ze čtvrtí bohatších. Co přesně to ale znamená?

Bohatí míň stonají

Výzkumníci předně objevili překvapivě časté zastoupení léků obecně u chudší části populace. Nejvíc bylo antidepresiv, ale ve vodě chudých byly častěji objeveny i rezidua léků na krevní tlak či různých léků proti bolesti. To patrně znamená, že chudší lidé jsou zřejmě vůči bohatým častěji nemocní. A také častěji smutní.

Naopak ve vodě z bohatších domácností bylo vyšší zastoupení látek spojených s pestřejším jídelníčkem, a to nejen rezidua ovoce a zeleniny, zastoupená častěji. Také vláknina, spojená se zdravějšími pokrmy a lepším chodem metabolismu, měla vyšší podíl.

Častější byla i rezidua prospěšných vitamínů. Naproti tomu voda ze sociálně slabších lokalit – například těch, kde žijí senioři nad 70 let, nezaměstnaných a postižených lidí – byla na podobné vitamíny významně chudší.

Nutno podotknout, že data jsou korelací, která nabízí i jiné výklady, než že bohatí lidé jedí lépe a chudí více stonají. Před nejjednodušší interpretací – tedy že bohatí lidé mají přístup ke kvalitnější stravě – je třeba rovněž zjištění obrátit.

Bohatým může třeba k vyššímu bohatství pomáhat právě to, že jedí lépe, a tak méně stonají, a obráceně. Obě interpretace však sahají za podstatu původní analýzy, a budou se jí muset zabývat jiný výzkumníci než queenslandský tým.

Analýza odpadních vod každopádně prokázala schopnost demonstrovat či alespoň zpřesnit dosavadní analýzu populačních návyků přes její korelaci s chemickými odpady. Studium odpadních vod se časem může stát užitečným nástrojem v různých lékařských či třeba i regulačních opatřeních.

Studie byla publikována v žurnálu PNAS.