Komplexní společnosti se vyvinuly ještě před mravokárnými náboženstvími

MAGAZÍN - Člověk autor: Ladislav Loukota

Hledání kořenů náboženství je i v dnešním světě ošidným tématem. Většina světové populace vyznává nějaký druh náboženské víry a přísně racionální vědecký pohled na počátky moderních náboženství je pramálo slučitelným s většinou z religiózních světonázorů. Část zastánců náboženských dogmat má ostatně za to, že lidé potřebují víru v boha – bez vyššího řádu, který dosáhne mimo dohled světské moci, by se totiž dle nich společnosti rozpadly. Nová studie pod vedením Patricka E. Savage jim v tom však díky stopování vývoje lidských populací oponuje – alespoň do jisté míry.

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: Profimedia.cz

Náboženská víra je v historii různých civilizací po čertech častou konstantou. Dnešní skloňovaná dominantní náboženství, zejména křesťanství a islám, nechme raději stranou. I před tisíci lety si však vlastní víru vyvinuly kultury jak v Evropě a na Blízkém východě, tak i daleké Číně, Japonsku, ale i v Africe, Austrálii nebo předkolumbovské Americe. Pokud se z podobného vývoje zdá být něco jasné, pak to, že náboženství bylo (a stále mnohdy je) univerzální konstantou vývoje lidské společnosti.

Co tu však bylo dříve – komplexní společnosti, anebo náboženská víra? A kde učiníme rozdíl mezi pověrami či tradicemi a plnokrevnou církví? Konec konců, i některá zvířata s vysokou kognicí, zejména sloni, nejspíše disponují jakýmisi primitivními mytologickými návyky a posvátným strachem ze smrti či nebeských těles (alespoň si je tak antropocentricky můžeme interpretovat).

Hypotéza moralizujícího boha tvrdí, že populačně rozsáhlejší společnosti potřebovaly kodifikovat své fungování právě skrze společnou víru v ultimátního nebeského soudce. A zdá se, že univerzální přítomnost náboženství jí v tom jde na ruku. Co na to však říkají data?

Savageův tým systematicky analyzoval 414 lidských společností, které žily v posledních 10 tisících letech ve 30 regionech světa. Celkem u každé z nich identifikovali 51 znaků sociální komplexnosti a čtyři znaky určující víru v nadpřirozené prosazování morálního kódu chování.

Starověké společnosti samozřejmě často při svém vysvětlování přírodních jevů sahaly po nadpřirozenu - po určitém období se ale i jejich bohové začali proměňovat. Egyptský bůh slunce Ra svou božskou kariéru začínal jako reprezentace pohybu Slunce po obloze – končil ji však jako soudce lidí v posmrtném životě dle toho, jak "dobře" a morálně si vedli ve svém předešlém životě.

Společenská nutnost

Savageova analýza takovou hypotézu směřování vstříc moralizujícím božstvům potvrzuje. Mezi mravokárnými entitami a zvyšující se sociální komplexností lidských společností byla nalezena přímá korelace. Zdá se však, že mravokárné entity následují vznik větší společností, nikoliv mu předcházejí. "Prosociální nadpřirozený trest se obvykle objevuje až po vzniku populace s více než jedním milionem lidí," tvrdí autoři ve své studii.

Zdá se tedy, moralizující božské entity a náboženství kolem nich vystavěná nejsou a priori předpokladem pro vznik komplexnějších civilizací. Zároveň je ale znát, že mohou pomoci udržet elity u moci a mohou vést k dalšímu zvětšování dané civilizace, potažmo ke vzniku impérií o více etnikách. Jedná se snad o jakousi pojistku dlouhodobé stability.

Samozřejmě, náboženství se přesto nezrodila ze dne na den poté, co populace nějaké kultury přesáhla počet jednoho milionu. Savage také odhalil, že rituály, které usnadňují standardizaci náboženských tradic, obecně předcházejí vzniku moralizujících bohů.

To naznačuje, že rituální praktiky jsou dlouhodobě pro dané kultury důležitější, než konkrétní obsah náboženské víry. Jak však plyne čas a mocné skupiny společnosti získávají více pravomocí i větší odpovědnost za udržení kultury "naživu", mravokárná dogmata přirozeně vyplynou z původních rituálů. A mají stále větší váhu. "Je zarážející, jak konzistentní je skutečnost, že se tento jev často objevuje na hranici milionu osob dané populace," sdělil k závěrům studie Savage. "Nejprve vzniknou velké společnosti, a pak přijde moralizující víra."

Studii publikoval časopis Nature

Tagy: víra a náboženství populace a společnost věda a poznání