Britští astrofyzikové podle televize WION tvrdí, že velké planety vzdálené od svých mateřských hvězd byly ve svých počátcích placaté a svůj kulatý tvar získaly až v průběhu času. Jako disk podle nich vypadal například Jupiter. 

Astronomové objevili už tisíce exoplanet. Americký Úřad pro letectví a vesmír (NASA) jich eviduje přes 5500. My ale nevíme přesně, jak vznikly. Svou studií na tohle téma teď přispěla dvojice astrofyziků s publikací v časopise Astronomy & Astrophysics Letters.

Odborníci pomocí počítačových simulací modelovali vznik velkých planet vzdálených od svých mateřských hvězd, jako je právě Jupiter. Jeden z výzkumníků, Adam Fenton, přitom popsal studii webu ScienceAlert jako velice náročnou. 

„Šlo o opravdu extrémně náročný výpočetní projekt vyžadující půl milionu hodin práce na britském DiRACu (výpočetní zařízení Distributed Research using Advanced Computing),“ vysvětlil Fenton. „Výsledky však za tu námahu stály,“ dodal výzkumník. 

V simulaci přitom on a jeho kolega Dimitris Stamatello pracoval s teorií o formování vzdálených planet, podle níž vznikají rozpadem rotujících plynných disků, obíhajících kolem své mladé mateřské hvězdy, ve velice krátkých časových intervalech. 

Záleží na úhlu pohledu 

První teorie zase hovoří o takzvané akreci jádra. Na jádro se postupně nabalují další částice a celkové rozměry tělesa se zvětšují. Nakonec z něj vznikne planeta. Takto vznikala i Země, o níž konspirační teoretici rádi hovoří jako o placaté. 

„Velká většina protoplanet v našich simulacích jsou spíše zploštělé sféroidy než kulaté objekty a rostou rychle od svých pólů,“ píšou vědci. Materiál se tedy hromadí převážně na pólech, nikoli v oblasti rovníku. 

„Dlouho jsme studovali formování planet, ale nikdy předtím nás nenapadlo zkontrolovat tvar planet při jejich formování. Vždycky jsme předpokládali, že mají kulatý tvar. Velmi nás překvapilo zjištění, že jsou zploštělé,“ řekl Stamatello s tím, že vypadají jako lentilky. 

Vědce sice jejich simulace překvapily, ve výsledku však dávají smysl. Tyto planety jsou ve svých počátcích relativně volně se pohybujícími shluky hmoty, na něž působí odstředivá síla. Protoplanety rotují a nabalují na sebe další materiál – a mění tvar z lentilky na kouli. 

Na úhlu pohledu záleží, vyplývá ze studie. Když se totiž na formující planety díváme z vrchu, zdají se nám kulaté. Pokud se ale podíváme z boku, zjistíme, že jsou placaté. Vědci říkají, že je důležité to, na co se díváme, správně interpretovat.