Moře nám čas od času vrací lecos z toho, co v něm utopíme. Mohou to být cetky i cenné poklady, zbytečné smetí nebo historické artefakty. V případě tjipetirských desek ale dlouho nebylo jasné, co přesně – a odkud – nám mořské proudy nesou.

Výše uvedené desky se začaly objevovat kolem roku 2012 a postupně byly nacházeny například ve Španělsku, Holandsku, ale také na Shetlandech. Angličanku Tracey Williamsovou z hrabství Cornwall zaujal nález jedné takové desky natolik, že se rozhodla dopátrat jejich původu.

zdroj: Facebook

A protože žijeme v době sociálních sítí, šla na to přes facebook. Ve skupině nazvané Tjipetir Mystery postupně shromáždila stovky svědectví a fotografií od dalších nálezců a toto úsilí nakonec přineslo kýžené odpovědi.

Williamsová nejprve zjistila, že jméno Tjipetir odkazuje k dávné indonéské plantáži, která byla v provozu na přelomu 19. a 20. století. Objevila se navíc stopa, vedoucí k nešťastnému Titaniku: legendární loď vezla mimo jiného také početné zásoby gutaperčy.

zdroj: Facebook Místa nálezu tjipetirských desek

Pravý původ podivných desek ale odhalily až dva na sobě nezávislé zdroje, které zvídavou Angličanku anonymně kontaktovaly. Podle jejich informací převážela desky japonská poštovní loď Mijazaki Maru, potopená německou ponorkou ke konci 1. světové války. K potopení došlo zhruba 240 kilometrů od souostroví Scilly, odkud už je to do Cornwallu skoro co by torpédem dohodil.

Proč se desky začaly objevovat až s takovým zpožděním? Potopený náklad dostal propustku až s novodobými pokusy o jeho vyzvednutí. Firmy, které se na podobnou činnost specializují (a z jejichž řad patrně pocházeli i anonymní informátoři), nepásly po bezcenné gutaperče, ale po zpřístupnění vraku ji nechaly volně „utéct“ do moře.

zdroj: Facebook

I v dalších desetiletích tedy budou desky s nápisem Tjipetir především zajímavým suvenýrem pro kohokoli, kdo se s nimi na březích Atlantiku potká.