Velká mořská díra je zatopený závrt s půdorysem kolem 300 metrů a hloubkou 125 metrů, ležící v tyrkysových vodách Honduraského zálivu u pobřeží Belize, obklopený korály a pevninou. Vypadá jako nějaké obrovské oko hledící na nebesa.

Závrt, který je součástí světového dědictví UNESCO, je součástí korálového systému zvaného Belizský bariérový útes.

Právě tohle oceánské oko vědcům umožnilo pohlédnout do minulosti a budoucnosti současně. Analyzovali sedimentový záznam tropických bouří nalezený v hloubce 125 metrů, nejdelší takový souvislý otisk v karibské oblasti. Badatelé z něj četli jako z letokruhů stromů, porovnali sedimenty z období bouří a příznivého počasí.

Co prozradilo velké oko

„Pro získání prvního kompletního záznamu sedimentů z Velké mořské díry jsme použili vrtnou technologii původně navrženou pro jezera,“ vysvětlil geolog Martin Melles z Kolínské univerzity.

Tým ze záznamů vyčetl znepokojivou skutečnost. Tropické cyklóny se vyskytovaly v posledních 5 700 letech častěji, přičemž k největšímu nárůstu došlo během průmyslové revoluce.

Vědci označili za viníky dva hlavní faktory. Tím prvním je migrace intertropické zóny konvergence. To jsou bouřkové mraky obepínající rovník. Je zde nízký atmosférický tlak, vysoká vlhkost a časté bouřky. „To pravděpodobně vedlo k posunu oblasti vzniku hlavních atlantických bouří k jihu a k posunu hlavních bouřkových trajektorií z vyšších do nižších zeměpisných šířek,“ uvedl Dominik Schmitt z Goetheho univerzity ve Frankfurtu.

Tím druhým je zvýšení globální teploty moře v důsledku spalování fosilních paliv, což povede v následujících desetiletích k dalšímu nárůstu počtu tropických bouří v oblasti.