Australské vědce zajímalo, jak dlouho jsou testovaní dobrovolníci ochotni čekat na odměnu. Úkolem dobrovolníků bylo vydělat co nejvíce peněz. V 10 pětiminutových blocích seděla pokusná osoba před počítačem, na jehož monitoru se objevovaly symboly v malé finanční hodnotě (v přepočtu přibližně 0,2 korun). Tyto symboly po určité době svojí hodnotu zvýšily (přibližně tři koruny).

Nabízí se dvě základní strategie, buď vždy čekat až symbol bude mít maximální hodnotu nebo opakovně klikat na symboly s malou hodnotou a vyhnout se tak čekání. Každý účastník mohl postupovat, jak chtěl. Právě doba, kterou byli účastníci ochotní věnovat čekání, byla tím, co vědce zajímalo.

V jednotlivých opakováních se lišila rychlost, s jakou symboly zvyšovaly svojí hodnotu. V deseti opakováních experimentu se dalo získat přibližně tisíc korun. Vědci dále zkoumali, zda bude trpělivost ovlivněna podávaným nápojem. Část účastníků dostala k pití čistou vodu a část kalorický nápoj. Aby byla druhá část experimentu efektivní, nikdo z účastníků před experimentem čtyři hodiny nejedl ani nepil.

Čas jsou peníze 

Ukázalo se, že když symboly zvyšovaly svojí hodnotu rychleji, vykazovala většina dobrovolníků nižší trpělivost. Stejný výsledek mělo i pití kalorického nápoje.

Podle čeho se řídí naše ochota a riskovat ztrátu jiných příležitostí (během čekání na autobus, který nepřijíždí, mi ze vzdálenější zastávky ujelo několik tramvají), vysvětlují dvě teorie. První z nich předpokládá, že individuální odhad ceny času ztraceného čekáním závisí na zkušenosti v podobné situaci. V experimentu s rychlejším získáváním odměn se pro testované jedince stal čas strávený čekáním subjektivně více ztrátovým. Odhad ceny času stráveného čekáním byl zvýšen v důsledku snadného získávání odměn.

Rovnováha energie

Druhá teorie tento předpoklad rozšiřuje o vliv rovnováhy energie. V případě, že máme nadbytek energie, nechce se nám čekat na nejistý výsledek. Zjednodušeně, sytý člověk se nechce zbytečně namáhat. Pokud jsou naplněny fyziologické potřeby člověka (nemá hlad ani žízeň), pak pro něj mají peníze menší hodnotu. To vysvětluje, že jedinci, kteří dostali po krátkodobé hladovce při experimentu energetický nápoj, byli méně ochotní soustředit se a čekat delší dobu.

Takové rozhodování přitom není vlastní jen lidem, ale musí ho řešit i spousta zvířat, pro které může jít o životně důležitá rozhodnutí. V ekologii se podobný typ rozhodování popisuje pomocí teorie optimálního získávání potravy (Optimal foraging theory). Člověka před monitorem klikajícího na symboly si můžeme zaměnit za sýkorku obírající housenky z větve. Doba, kterou sýkorka stráví hledáním další housenky se dá přirovnat k čekání na zvýšení hodnoty symbolu. Když trvá hledání další housenky příliš dlouho, vyplatí se přeletět na jinou větev.