Jak moc ale v celku k vymírání zranitelných druhů přispívají, bylo donedávna nejasné. Vyčíslit se to pokusil tým australských a novozélandských vědců – a zjistil, že jsou ještě nebezpečnější, než se všeobecně předpokládá.

Drobní savčí predátoři jsou velmi flexibilní, dokáží se živit různou potravou a přežijí za širokého spektra podmínek. Právě proto jsou tak nebezpeční – místní druhy, často velmi specializované, proti nim prostě nemají šanci.

Invazní savci je mohou přímo lovit: Jak dokládá studium australské fauny, dovezené kočky a lišky vyhubily, nebo na pokraj vyhynutí dohnaly za 200 let dvě třetiny druhů místních hrabavých vačnatců. To ale mělo vliv na celý místní ekosystém. Půda se stala méně výživnou a vyklíčí zde znatelně méně semen.

Ještě výraznější následky měla liščí invaze na Aleutské ostrovy. Lišky vylovily značný počet místních mořských ptáků, což mělo za následek pokles množství živin v půdě. Celá krajina se následně změnila z travnaté planiny na nehostinnou keříčkovou tundru.

Invazní predátoři ale mohou rovněž konkurovat těm místním či přinést dosud neznámé choroby a parazity. Výzkumníci shromáždili všechna dostupná data o vlivu invazních predátorů na místní druhy. Každému z téměř 1500 studovaných druhů přiřadili určité skóre, podle toho, jak silně a zda vůbec jeho početnost negativně predátoři ovlivnili.

Jejich vliv se potvrdil u 738 druhů – 142 vymřelých a 596 ohrožených. Mezi prvními jmenovanými bylo 87 druhů ptáků, 45 druhů savců a 10 druhů plazů. Dlouhá řada dalších je ale na hraně vyhynutí, nebo již ve volné přírodě nemá žádné žijící zástupce.

Vyjádřeno v procentech, invazní predátoři měli od 15. století prsty v 58 procentech zaznamenaných případů vymírání druhů. Sami predátoři náleželi hned ke třiceti různým druhům.

Nejnebezpečnější predátoři? Asi vás překvapí

Historicky byly nejnebezpečnější kočky a hlodavci – zejména krysy. První jsou nějakým způsobem spojeny se 63 vymřeními, druzí se 75. Celou řadu druhů potom citelně omezili. V závěsu za hlodavci a kočkami se potom pohybují lišky, psi, prasata, lasičky a promyky.

Jednotliví predátoři se ale liší v tom, jaké druhy jsou jejich působením více ohroženy. Kočky, krysy a lasičky například více ohrožují ptáky, zatímco lišky mají na svém kontě spíše vymírání savců.

Co se týče geografických oblastí, nejvíce byla vymíráním v důsledku zavlečení savčích predátorů zasažena střední Amerika s Karibikem. Příliš ušetřena ale nebyla ani oblast ostrovů Tichého oceánu, Austrálie, Madagaskar a Nový Zéland.

Nejvíce zasažených druhů žilo na ostrovech a v souladu se všemi očekáváními šlo přednostně o vysoce specializované organismy. Zvláště náchylné byly k invazím predátorů druhy z oblastí, ve kterých se savčí masožravci předtím vůbec nevyskytovaly.

Přesné vyčíslení rizik, která souvisejí s invazemi savčích predátorů v různých oblastech a u různých skupin organismů, může významně pomoci s ochranou ohrožených druhů v budoucnosti. Na malých ostrovech možná půjde invazní druhy úplně vyhubit.

V rozsáhlých oblastech, a zvláště tam, kde už se staly součástí původního ekosystému, zase může porozumění jejich vlivu vést k přesně cíleným akcím na jejich omezení – například navrácení původních vrcholových predátorů.