Záhada tajemných vílích kruhů rozluštěna. Vědcům pomohl jiný úhel pohledu

- Příroda autor: Jan Toman

Na naší planetě se můžeme setkat s nejrozmanitějšími přírodními útvary. Většina těchto pozoruhodností – ať už mají základ v činnosti země, větru, vody, nebo živých organismů – má však jednoduché a většinou prozaické vysvětlení. Jen několik z nich pořád svému objasnění vzdoruje. Mezi tyto záhadné útvary můžeme zařadit i Namibijské vílí kruhy – několik jednotek až desítek centimetrů široké kruhy holé zeminy obklopené útlým pruhem zeleně, které se opakují na ploše stovek kilometrů čtverečních. 

Paraglidista nad vílími kruhy

Paraglidista nad vílími kruhy,zdroj: Profimedia.cz

Podle domorodců kultury Himba stojí za magickými kruhy bohové, přírodní duchové a další podobné bytosti. Některé kruhy mohou být stopami, které po sobě zanechali bohové kráčející po zemi, další vnějšími projevy jedovatého draka neklidně dřímajícího pod zemí.

Krajiny plné opakujících se kruhových útvarů ale nalezneme i na jiných místech zeměkoule. Namibijským vílím kruhům se nápadně podobají záhadné kopce Mima v Severní Americe, brazilské murundus, vílí kruhy v západní Austrálii či heuweltjies z Jižní Afriky.

Ačkoli bylo v průběhu minulých století navrženo hned několik procesů, které krajinu plnou různě velkých kruhů mohou vytvářet, žádný z nich se neukázal při vědeckém testování jako dostačující.

Tradiční teorie připisují vznik vílích kruhů nedostatku vláhy a potažmo živin v půdě. Podle první hypotézy vytvářejí za těchto podmínek strukturu větších a menších zelených kruhů samotné rostliny. Jednotlivé trsy trávy pomáhají v růstu svým sousedům, kteří jsou většinou odnožemi původního jedince, a naopak si konkurují o zdroje se vzdálenějšími jedinci. Procesy na dvou škálách mají za následek vznik rovnoměrně rozmístěných kruhů vegetace.

Podle druhé hypotézy za vším stojí spíše obyvatelé podzemí – zejména termiti a mravenci, ale možná také hlodavci. Tomu nasvědčuje například výskyt termitů druhu Psammotermes allocerus pod vílími kruhy v Namibii.

Kolonie termitů by mohly "vyžírat" kořeny rostlin ve svém dosahu a mimoděk tak vytvářet kruhové útvary na povrchu. Ani jeden z teoretických konceptů však podle dosavadních modelů nedokáže rozložení kruhů vysvětlit. Mají snad v magické krajině vílích kruhů opravdu prsty kouzelné bytosti?

Nový úhel pohledu

Podle mezinárodního výzkumu publikovaného v nedávném čísle odborného časopisu Nature můžeme astrální bytosti nechat odpočívat. Na celou věc jsme se možná jen dívali ze špatného úhlu. Jak "rostlinná" teorie, tak teorie o obyvatelích podzemí, se navzájem nevylučují. Oba procesy se mohou navzájem posilovat a vytvářet tak neobyčejně působivou krajinu vílích kruhů.

Výzkumníci nejprve vytvořili počítačový model zohledňující populační dynamiku a teritoriální chování podzemních termitů. Následně nechali virtuální kolonie soupeřit mezi sebou. Na rozdíl od předchozích, jednodušších, pokusů se jim podařilo dokázat, že i samotnou činností podzemního hmyzu mohou vzniknout na povrchu pravidelně rozmístěné útvary. Jejich rozložení – jeden velký kruh se zpravidla šesti menšími "dceřinými" útvary – rovněž odpovídalo reálné krajině.

Následně vědci v modelu zkombinovali činnost podzemního hmyzu s následky vzájemné konkurence rostlin. Výsledky ukázaly, že spojený model dokáže rozložení kruhů vysvětlit ještě lépe než každý jeden z původních modelů. Když badatelé do počítače zanesli konkrétní hodnoty úživnosti, vláhy a dalších parametrů, které byly naměřené v Namibii, poskytl model výsledky takřka nerozeznatelné od reálného rozložení vílích kruhů.

Rovněž se podařilo vysvětlit, proč se kruhy vytvářejí jen v některých oblastech: Jakmile množství srážek jen o trochu stoupne, tráva začne růst rychleji, než její kořeny stihnou požírat termiti. Aby toho nebylo málo, spojený model předpověděl dokonce vznik struktur na vyšších a nižších prostorových škálách, které se v krajině vílích kruhů opravdu vyskytují a které nikdo dřív nepozoroval.

Namibijské vílí kruhy nejsou jen zajímavé, ale, jak ukázaly tento i další výzkumy, rovněž velmi užitečné. Umožňují regulovat spotřebu vody ve vyprahlé krajině a ve spojeném modelu rovněž urychlují obnovení ekosystému po řadě neobvykle suchých let. Třebaže je tedy nevytvářejí nadpřirozené entity, ochrannou ruku nad fascinující namibijskou krajinou opravdu drží.

Zdroj: CE tarnita, JA Bonachela, E Sheffer, JA Guyton, TC Coverdale, RA Long & RM Pringle (2017): A theoretical foundation for multi-scale regular vegetation patterns. Nature 541.

Tagy: rostliny zvířata a příroda věda a poznání

Zdroje: Vlastní