Na jiných místech jsou sucha vzácnější. Obecně se s nimi ale ve Středomoří můžeme setkat celkem často. Problém nastává, když takové sucho trvá roky nebo dokonce desítky let.

Jen od poloviny 20: století přitom takové vlny proběhly hned tři, přičemž nejvýraznější z nich stále neskončila. Vytrvalá sucha, jejichž důsledkem je kromě prostého nedostatku vody a všech souvisejících problémů i neúroda, přitom mohou výrazně zvyšovat napětí mezi zasaženými lidmi, etniky i národy.

Souvislost mezi klimatickými změnami a vzestupy a pády lidských říší je nezpochybnitelná. Není proto žádným překvapením, že v posledních letech bývá na studium místních klimatických trendů vynakládáno čím dál větší množství prostředků. Dlouhé suché období koneckonců s vysokou pravděpodobností přispělo i k současnému kolu nestability na blízkém východě.

K pochopení klimatických trendů nelze dojít pouze studiem dat ze současnosti či několika minulých let. Mimořádně důležité je i důkladné zmapování změn, ke kterým docházelo v průběhu celých uplynulých staletí. Jen s jejich pomocí si můžeme ověřit, zda jsou současné změny výjimečné, a třeba i posílené činností člověka, nebo jestli zapadají do nějakého dlouhodobého cyklu.

Velmi rozsáhlou studii zaměřenou na výkyvy srážek ve středomořské oblasti nedávno publikovala skupina amerických vědců. Základní údaje o množství vláhy získali studiem stromů, respektive jejich letokruhů.

Ve vlhkých letech rostou stromy rychleji, což se projevuje širokými letokruhy; v suchých letech naopak povyrostou jen málo a výsledné letokruhy jsou tak úzké a těsně nahloučené u sebe.

Vědci naštěstí nemuseli jezdit od stromu ke stromu – to už před nimi udělali jiní. Data, která sahala až 900 let do minulosti, si vytáhli z příslušné databáze, kde už byla přepočítaná na relativní změny v dostupném množství vody. Zcela v jejich gardu ale byly následné počítačové analýzy, srovnání s klimatickými modely a historické porovnání.

Srovnání se srážkovými modely ukázalo, že na růst stromů má největší vliv přísun srážek v jarním období. Na tom není nic překvapivého, právě na jaře se koneckonců i jinak vyprahlé oblasti středomoří zazelenají. Množství srážek přitom podle ovlivňuje řada atmosférických jevů pravidelně se objevujících nad Atlantikem a severní Evropou.

Co se týče historie, každoročně je suchem zasažena zhruba třetina území. Od dvanáctého do čtrnáctého století jím bylo opakovaně postiženo i celé středomoří. Takových období se opakovalo nejméně pět, přičemž výrazně vlhké období nastalo jen jednou.

Zcela ovšem chybí více než třicetiletá "megasuchá" období typická pro jiné oblasti, například určité části Severní Ameriky. Přinejmenším donedávna. V posledních dekádách se totiž povážlivě dlouhá sucha vyskytla hned třikrát: V západním středomoří mezi lety 1980 a 2009, v Řecku mezi lety 1984 a 2002 a na východních březích Středozemního moře od roku 1998 dodnes.

První dvě zmíněná období nižšího přísunu srážek byla z historického pohledu velmi dlouhá, ale co do intenzity příslušné oblasti v minulosti zažily i výrazně sušší podmínky.

Zato poslední sucho, které stále ovlivňuje oblast Levanty (Kypr, Izrael, Jordánsko, Libanon, Sýrii a část Turecka) je s 89procentní pravděpodobností vůbec nejvýraznější za sledovaných 900 let a téměř jistě (s 98procentní pravděpodobností) nejvýraznější za posledních 500 let.

Ve Středomoří tedy očividně nastávají určité změny, které v uplynulém miléniu nemají obdoby, a jejich následky mohou být neméně závažné.