Různé zážitky a zčásti obecné, zčásti individuální, reakce těla na ně ovšem mohou ovlivňovat stav organismu na různých časových škálách. Bylo například navrženo, že dlouhá pera, pestré kresby a nápadné tance znaky ptáků nemusí odrážet jen množství nashromážděných živin, ale také společenské postavení samečků.

Vyšší koncentrace pohlavních hormonů spojená s prokreslením těchto znaků ale může zároveň zvyšovat náchylnost k chorobám. Nejvýraznější pohlavní znaky si tak mohou dovolit jen ti nejúspěšnější.

Konkrétní cesty od společenského postavení ke zdravotnímu stavu jsou však komplikované a dosud se je nepodařilo důkladně probádat. Důležitý krok nedávno učinil tým amerických a kanadských biologů, kterým se podařilo zmapovat vliv společenského postavení na obranyschopnost u makaků.

Makak rhesus je oblíbeným experimentálním zvířetem. Díky své relativní příbuznosti člověku jsou navíc poznatky získané jeho studiem do jisté míry aplikovatelné i na člověka. Skupiny makaků si přirozeně tvoří pevně danou hierarchii – každý jedinec získá v tlupě poměrně stabilní postavení.

Zpravidla platí, že jedinci, kteří se členy tlupy stali později, mají nižší postavení. Šikovným přehazováním jedinců mezi skupinami je tak možné uměle vytvořit takovou hierarchickou strukturu, jakou výzkumníci potřebují.

Pomocí podobných technik se už například podařilo dokázat rozdílné zastoupení kardiovaskulárních nemocí mezi vysoko a nízko postavenými jedinci či rozdílnou úroveň v jejich zánětlivé reakci.

Podobně postupovali výzkumníci i v nejnovější studii, které se zúčastnilo 45 samic makaků. Ty badatelé rozdělili do devíti skupin a nechali rok nerušeně fungovat. Následně opice zpřeházeli tak, aby individuální rozdíly ve společenském postavení byly pro každého jedince co největší. To se projevilo i vyšší mírou obtěžování, a naopak nižší mírou pozitivních interakcí u níže postavených samic. Celou dobu výzkumníci sledovali jejich zdravotní stav a po dalším roce výsledky vyhodnotili.

Vysoce postavené samice se od těch postavených nízko lišily zastoupením různých typů imunitních buněk. Kromě toho se podle postavení samic lišila i regulace různých genů klíčových pro fungování imunitního systému.

Níže postavené samice se například projevovaly výraznější zánětlivou reakcí a aktivací nespecifické imunitní reakce, které mohou mít různé negativní následky. Jejich obranyschopnost také byla nastavená spíše pro boj s bakteriální infekcí, zatímco vysoce postavené samice byly výrazněji připravené na boj proti virům.

Podle postavení se tak lišila nejen produkce různých imunitních buněk a aktivita konkrétních genů, ale také nastavení a využívání celých imunitních drah. Reakce genové aktivity na změnu v postavení byly navíc velmi plastické a rychlé a přinejmenším některé z pozorovaných efektů byly zapříčiněné pozitivními a negativními interakcemi s ostatními členy tlupy.

Vzhledem k tomu, že se zkoumané samice makaků nelišily v přístupu ke zdrojům ani v rizicích, které jim hrozily, za všechny pozorované jevy mohla jen hierarchie samotná. Vliv společenského postavení ovlivňuje jejich obranyschopnost na všech úrovních.

Nezdá se však, že by stav u níže či naopak výše postavených samic byl jednostranně výhodný. Spíše jde o různá nastavení obranyschopnosti. Zatím se ale můžeme jen dohadovat, jestli spíše protibakteriální nastavení nízko postavených jedinců a spíše protivirové nastavení "společenských špiček" souvisí ponejvíc s cenou, nebo rozdílnými riziky vyplývajícími z života různě postavených jedinců.