Zkameněliny z českého Barrandienu odhalují tajemství trilobitů

- Příroda autor: Jan Toman

Barrandien, oblast mezi Prahou a Plzní, která nese jméno po francouzském inženýru a paleontologovi Joachimu Barrandovi, představuje jednu z největších studnic našich znalostí o prvohorním světě. Přestože paleontologický výzkum na tomto území sahá až do hloubi 19. století, místní bohatá naleziště mají stále co nabídnout. Dokazuje to i výzkum Lukáše Laibla z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, který spolu s kolegy ze stejného pracoviště a ze Španělska zdokumentoval nové, dosud nevídané, detaily o larvách trilobitů, jejich vývoji a odlišnostech tohoto vývoje v různě položených oblastech.

Paradoxides minor. Ilustrační snímek

Paradoxides minor. Ilustrační snímek,zdroj: James St. John/Flickr.com

V Barrandově době se výzkum zkamenělin soustředil hlavně na identifikaci nových druhů a jejich srovnání s dnešními skupinami. Ne že by tento aspekt paleontologie dnes výzkumníky nezajímal, ale díky novým technikám, které umožňují detailní zkoumání fosilií, a ohromnému množství nashromážděného materiálu, se mohou pustit i do úvah o životním cyklu, geografickém rozšíření a ekologii dávno vymřelých druhů.

Pozornost výzkumníků v poslední studii přilákaly hlavně dva druhy trilobitů – Hydrocephalus carens a Eccaparadoxides pusillus, které se oproti svým příbuzným vyznačují několika zvláštnostmi. Jejich larvální stádia jsou neobvykle velká. Štítek kryjící jejich přední část je navíc v porovnání s příbuznými druhy zvětšený a nezvykle vypouklý. Další krycí části hlavového článku těchto trilobitů jsou naopak redukované.

obří larvy trilobitů

Rozměrná larvální stádia u dnešních bezobratlých obvykle značí jednu věc – velkou zásobárnu živin, kterou si jedince nese od matky, a ze které může čerpat při dalším vývoji. Druhy s tímto typem vývoje se nazývají lecitotrofní a produkují obvykle menší počet větších a nadějnějších vajíček, potažmo potomků.

Jejich opakem jsou druhy, které produkují obrovský počet drobných potomků, kteří se od narození musí sami živit, a ze kterých se dospělosti dožije jen málokdo. Lecitotrofní způsob vývoje se přitom považuje za specializovanější a ve většině linií odvozenější.

Různé druhy vývoje jsou citlivé k různým změnám prostředí. Dá se například očekávat, že druhy s velkou "novorozeneckou zásobárnou" mohou přežít v podmínkách s nestabilním přísunem potravy. Mohly uvedené dva druhy trilobitů vytvářet velká, živinami nabitá vajíčka, ze kterých se vyklubaly rozměrné, rychle a bezpečně se vyvíjející, larvy?

Tento závěr silně podpořil detailní průzkum zkamenělin ze Skryjsko-týřovického kambria. Z tvarového hlediska se larvy druhů Hydrocephalus carens a Eccaparadoxides pusillus opravdu vymykají svým příbuzným. Vypouklá část hlavového krunýře může značit místo, kde měli trilobití larvy ukrytý výživný žloutek. Velikost larev se navíc měnila hlavně mezi jednotlivými larválními stádii, a ne v jejich rámci, což je dalším dokladem spíše "předzásobeného" způsobu vývoje.

Jejich vývoj byl také patrně velmi rychlý. Kromě toho se v příslušných vrstvách nachází těchto larev relativně méně než larev ostatních trilobitů, což může být dalším důkazem lecitotrofie.

Možná nejzajímavější výsledky ale přineslo srovnání nalezených larev s jejich obdobami z dalších nalezišť, které se v raných prvohorách nacházely v jiných zeměpisných šířkách. Příslušníci z tropických a subtropických oblastí měli menší a méně variabilní larvy.

Naopak zástupci stejného druhu ve vyšších zeměpisných šířkách oplývali spíše rozměrnějšími larvami. Zatímco u rovníku jsou živiny, například plankton, dostupné pořád, v mírných a polárních oblastech jsou spíše sezónní. Typ a charakter vývoje se tak mohl do značné míry lišit i podle zeměpisné šířky a potažmo přísunu potravy.

Zdroj: Laibl L, Esteve J & Fatka O (2017): Giant postembryonic stages of Hydrocephalus and Eccaparadoxides and the origin of lecithotrophy in Cambrian trilobites. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology 470.


Tagy: paleontologie věda a poznání trilobiti

Zdroje: Vlastní