Pravěké 'pohárky' vrhají nové světlo na evoluci mnohobuněčných

16. 12. 2015 - 18:54 | autor: Jan Toman | komentáře:

Pravěké 'pohárky' vrhají nové světlo na evoluci mnohobuněčných
Záhadný organismus rodu Namacalathus | zdroj: SITU RESEARCH

Počátky evoluce mnohobuněčných živočichů byly všechno, jen ne nudné. Zkameněliny prvních provázaných spojenectví buněk složitějších než jednoduché kolonie prvoků a nápadně připomínajících dnešní mořské houby můžeme datovat až 650 milionů let do minulosti. Další evoluční cesty mnohobuněčných živočichů se ale ztrácejí v mlze. Většina z nich neoplývala pevnými částmi těla a drobné nechráněné měkkotělé organismy se zkrátka příliš dobře nezachovávají.

Z hlubin času se před zhruba 600 miliony let vynořuje až záhadná "ediakarská fauna", která na první pohled nepřipomíná takřka nic, co můžeme potkat v moři dnes. Při troše představivosti by se ale mohlo jednat například o zástupce mořských hub, žebernatek, žahavců a dalších jednoduchých paprsčitě souměrných živočichů.

Následuje takzvaná "kambrická exploze", při které se v krátkém časovém sledu objevili zástupci všech dnešních dvoustraně souměrných živočišných kmenů – členovců, kroužkovců, měkkýšů, strunatců a dalších. Byť se tato "exploze" podle posledních výzkumů roztáhla na několik milionů až desítek milionů let, stále se jedná o mimořádně zajímavou evoluční událost.

Přes všechny poznatky z posledních let ale mají představy o rané evoluci živočichů stále trestuhodné mezery. Proto je každý další dobře zdokumentovaný nález cenným dílkem do složité skládačky naší rané evoluce. Nejinak je tomu s pohárovitými přisedlými organismy z rodu Namacalathus, které paleontologové nacházejí v usazeninách z období před 550 až 541 miliony let na samém konci ediakarského období.

untitled (1 of 1) Rekonstrukce organismu rodu Namacalathus | zdroj: Proceedings of the Royal Society B

Jednoduché pohárky na vršku stélky, která organismus vyzdvihávala nad dno, nevypadají při povrchním průzkumu nijak výjimečně. Několikamilimetrová velikost, nejasná souměrnost a pár znaků, které se vykytují u mnoha vzájemně nepříbuzných skupin, klíčovému postavení namacalatha také nenasvědčují. Mohlo by jít o cokoli mezi kolonií prvoků a korálovitým žahavcem.

Podrobný průzkum nejlépe zachovaných jedinců prostřednictvím elektronového mikroskopu ale vydal doklady pro úplně jiný verdikt. S největší pravděpodobností jde o překvapivě "pokročilý" organismus z příbuzenstva ramenonožců a mechovek, drobných přisedlých živočichů blízkých měkkýšům.

Při důkladném průzkumu se potvrdilo, že naprostá většina zástupců oplývá poměrně jasnou šestistrannou souměrností. Povrch zkamenělin navíc pokrývají bodliny a vrstvený tříúrovňový vápenatý krunýř protknutý příčnými ztluštěninami.

Dolní část stébla ve dně kotvila cibulovitou ztluštěninou jasně oddělenou od zbytku stélky a živočich se dokázal množit i nepohlavně prostřednictvím poměrně organizovaného dvoustranného pučení.

Všechny tyto znaky nasvědčují tomu, že nešlo o jednoduchý dvouvrstevný organismus, jako jsou dnešní mořské houby či žahavci, ale komplexní organismus se třemi zárodečnými listy.

Pokud se tyto závěry potvrdí, Namacalathus posune doklady pro vznik složitějších mnohobuněčných organismů o pěkných pár milionů let dozadu.

Zdroj: AY Zhuravlev, RA Wood & AM Penny (2015): Ediacaran skeletal metazoan interpreted as a lophophorate. Proceedings of the Royal Society of London B, 282(1818).

Zdroje:
Vlastní

Nejnovější články