37 000 let staré značky mění dějiny jazyka. Pravěcí lidé měli vlastní systém

Na počátku byla tečka. A pak další. A druhá čárka. Nejde o jednoduché ornamenty dávných umělců, ale o systematicky vyrytá schémata, která před 40 000 lety vytvářeli pravěcí lidé v oblasti dnešního jihozápadního Německa. Tato zjevným způsobem opakující se a konvenčně umístěná znamení byla dlouho považována za prostou výzdobu předmětů, avšak nová vědecká analýza naznačuje, že mohla představovat raný pokus o vizuální kódování informací dlou předtím, než se objevily první známé formy písma. Výsledky výzkumu, publikované v prestižním časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, vyvolaly bouřlivé diskuse mezi archeology i lingvisty a přinášejí nové světlo na to, jak mohli naši předkové uchovávat a předávat významy. 

Tyto starobylé značky bylo možné nalézt na více než 260 objektech, které pocházejí z období mezi 34 000 až 45 000 lety před naším letopočtem. Artefakty zahrnují malé prezentační desky, figurky z mamutího slonoviny, ale i zdobené nástroje, jejichž povrchy jsou pokryty pravidelnými vzory teček, čárek nebo křížků. Značky nejsou náhodné — jejich uspořádání vykazuje strukturu, která byla analyzována pomocí moderních statistických nástrojů. 

Hlavní autoři studie, lingvista Christian Bentz a archeoložka Ewa Dutkiewicz, se nezabývali tím, zda tyto symboly představují „psaní“ ve smyslu, jak jej známe dnes, tedy kódovaný záznam mluveného jazyka. Místo toho se soustředili na to, zda mají tyto značky systematickou strukturu, která by ukazovala na předvídatelný a reprodukovatelný způsob kódování informací. A právě tady se objevily první náznaky něčeho výjimečného. 

Použitím výpočtových metod a analýzy víc než 3 000 jednotlivých znaků ukázali, že jejich skladba vykazuje podobné statistické vlastnosti jako nejstarší známé proto-písmo, které vzniklo mnohem později. Tento typ raného písma, známý jako proto-cuneiform a používaný ve starověkém Mezopotámii okolo roku 3300 př. n. l., byl klíčovým krokem k rozvoji psaných jazyků. 

Znamení neodpovídají konkrétním slovům nebo větným strukturám, ale jejich opakování a kombinace vykazují systém, který nelze vysvětlit pouhou dekorací nebo náhodou. Například sady čárek se často objevují na určitých typech artefaktů, zatímco jiné symboly, jako tečky nebo kříže, jsou spojeny s odlišnými typy objektů, což ukazuje na konvenční použití znaků, které bylo sdíleno mezi tvůrci těchto artefaktů. 

„Naše analýzy ukazují, že tyto sekvence značek nesou znak statistického podpisu, který odpovídá raným formám kódování informací,“ vysvětluje Christian Bentz ve zveřejněném tiskovém prohlášení. „To neznamená, že to byla mluvená řeč zapsaná do znaků, ale že lidé v té době začali organizovat a předávat vizuální informace v konzistentním systému.“ 

Tento výzkum zásadně mění tradiční představy o počátcích písma. Dosavadní archeologické důkazy ukazovaly, že psané jazyky se objevily až kolem roku 3300 př. n. l. na území dnešního Mezopotámie. Ale pokud pravěcí lidé dokázali systematicky organizovat symboly už před 40 000 lety, mohlo to znamenat existenci vizuálního systému sdílení informací, který předcházel formálnímu písmu o desítky tisíc let. 

Potvrzení interpretace však není jednoduché a někteří odborníci zůstávají opatrní. Kritici upozorňují, že srovnání těchto raných značek s pozdějšími formami písma může přeskočit klíčové rozdíly. Moderní písmo zahrnuje spojení znaků s konkrétními zvuky nebo slovy, což u těchto starých sekvencí zatím není prokázáno. Přesto nabízí nový pohled na to, jak mohli naši předkové začít vizualizovat a sdílet složité myšlenky. 

Objevy byly učiněny v oblasti známé jako Swabian Jura ve spolkové zemi Bádensko-Württemberg, která již dříve přinesla řadu významných paleoantropologických nálezů. V této oblasti byly nalezeny některé z nejstarších známých figurativních děl, jako slavná „Venuše z Hohle Fels“, která představuje nejstarší neopomenutelný příklad zobrazení lidské postavy ve výtvarném umění. 

Také lokalita Vogelherd kaţe světové archeologii bohatý materiál z období Aurignacienu, včetně drobných mamutích figurek a dalších artefaktů s ornamentálními znaky, jež byly dříve interpretovány spíše jako dekorace než systém sdělení. 

Vědci však radí opatrnost. Zatímco statistická analýza ukazuje analogie s ranými formami písma, úplné dešifrování těchto znaků, tedy jejich přiřazení ke konkrétním významům, zatím není možné. Nevíme, zda značka představovala událost, počet, jméno osoby nebo něco zcela jiného. Ale už teď tento výzkum ukazuje, že raná lidská mysl byla schopna organizovat informace vizuálně mnohem dříve, než jsme si kdy představovali. 

Tento objev otřásá klasickými schématy o počátcích lidské civilizace. Pokud se potvrdí, že tyto pravěké značky představovaly skutečný systém vizuální komunikace, může to znamenat, že vývoj psaní nebyl jednorázovým skokem v Mezopotámii, ale spíše procesem trvajícím tisíce generací, jehož počátky sahají hluboko do pravěku. 

Zatímco archeologové dál zkoumají další nalezené artefakty a snaží se porozumět tomu, jaké informace pravěcí lidé chtěli zaznamenat, jeden závěr je jasný: lidská schopnost vizuálně organizovat a sdílet informace je starší, než jsme si kdy mysleli, a psaní jako takové může mít kořeny, které sahají daleko před historické civilizace. 

Zatímco pařížské učebnice pravěku vyprávějí o prvních písmech z Mezopotámie, nové nálezy z německých jeskyní naznačují, že lidé už v době lovců-sběračů začali používat systém znaků, který byl možná víc než jen uměleckým výrazem. A to může přepsat historii slov, které stojí na počátku našeho lidského příběhu.