Nové výpočty naznačují, že Slunce je menší, než se dosud předpokládalo. Může nám to pomoci porozumět procesům uvnitř naší hvězdy.

Jak ho změřit?

Není snadné určit poloměr či průměr Slunce. Naše hvězda je neustále v pohybu – dá se popsat jako rotující koule ohnivého plazmatu, která se na povrchu bouřlivě vlní. Toto vlnění působivě zachytil teleskop Daniela K. Inouye, který stojí na vrcholu hory Haleakala na havajském ostrově Maui (viz video).

Vědci, kteří měří Slunce, často využívají úplná zatmění naší hvězdy, aby zablokovali většinu jejího světla a mohli nahlédnout do koróny, tedy vnější atmosféry. Pomocí této metody určili poloměr Slunce na 695 990 kilometrů.

Tento údaj se dnes pokládá za standardní solární model a průměr Slunce se většinou zaokrouhluje na 1,4 milionu kilometrů.

Pro skutečné pochopení sluneční fyziky a atmosféry jsou však nutná přesnější měření. V devadesátých letech minulého století vědci měřili některé z oscilací způsobené zvukovými vlnami, takzvané f-módy, a zjistili, že Slunce je o 0,03 až 0,07 procenta menší, než naznačují metody založené na měření při zatmění Slunce.

V nové studii měřili vědci pomocí dokonalejších přístrojů ze sítě observatoří GONG další typ oscilace zvukových vln nazývaný p-módy, které jsou masivnější, než f-módy. Dospěli při tom k závěru, že téměř třicet let stará studie z 90. let se nemýlila – Slunce je menší, než předpokládá standardní model.

Ve studii zveřejněné v nerecenzované vědecké databázi arXiv dospěli astrofyzici k závěru, že poloměr Slunce je 695 780 kilometrů. Z toho vychází průměr 1 391 560 kilometrů.

Průměr se tedy liší o 210 kilometrů (o tři setinky procenta) od toho, které vědci získali při měření během zatmění. Přesto je takový titěrný rozdíl důležitý.

„Vlny a oscilace nám umožňují nahlédnout do jaderných reakcí, chemického složení a základní struktury Slunce. Bez správného poloměru bychom mohli dospět k chybným závěrům o prvcích vnitřní struktury Slunce,“ cituje časopis New Scientist spoluautora studie Douglase Gougha, astrofyzika z Cambridgeské univerzity.

Tajuplná hvězda

Porozumění Slunci je důležité nejen proto, že Slunce je pro Zemi zdrojem světla i tepla, které umožňují život, ale také proto, že magnetické bouře ze slunečního povrchu mohou ovlivnit pozemské telekomunikace.

Proto také Slunce zkoumají vědecké sondy. Parkerova sluneční sonda NASA teď obíhá sedmkrát blíž ke Slunci než kterákoli jiná kosmická sonda. Mapuje sluneční vítr, který přináší nabité částice do zemské atmosféry.

Sonda Solar Orbiter Evropské vesmírné agentury ESA kromě výzkumu slunečního větru pořizuje první detailní snímky polárních oblastí Slunce.

V naší hvězdě, na jejím povrchu i jejím nejbližším okolí se děje mnoho věcí, kterým dosud nerozumíme. Upřesněná data by nám mohla pomoci k tomu, abychom je dokázali vysvětlit a také předvídat.