Střevní mikrobiota je stále skloňovanějším lékařským tématem. Dosud se mělo pouze za to, že symbiotické bakterie ve střevě se starají jen o řádné zpracování potravy.

Ukazuje se však, že spojení mezi střevy a mozkem, v němž mikrobiota (souhrn genetických informací přítomných buněk, dříve mikroflóra) hraje zásadní úlohu, může mít třeba na autismus, alergie či neurodegenerativní choroby.

Výzkumníci z Eurac Research a univerzity v Trentu nedávno srovnali genomu střevní mikrobioty mumifikovaného pračlověka Ötziho s moderními lidmi.

Cenná mumie

Ötziho objevili v alpském pohoří v roce 1991. Jeho dobrá konzervace dnes umožňuje studovat chování lidí před 5100 až 5400 lety, alespoň v Evropě.

  Kresba zachycující Ötziho v horách | zdroj: Profimedia

Dané období je obecně považováno za úsvit civilizace, jak si ji představujeme. Ačkoliv i to je poněkud nepřesné – některá města existovala nejspíše už dříve, byť ne nutně v Evropě – lze říct, že Ötziho věk umožňuje zásadnější srovnání vlivu civilizace na změny lidské fyziognomie.

Aktuálně tak výzkumníci při analýze DNA srovnali, jaký střevní mikrobiom měl sám Ötzi – a jaký vůči němu mají lidé z různých regionů dnešního světa.

Celkem bylo po boku Ötziho střev analyzováno složení mikrobiomu u víc jak 6500 dnešních lidí. Hlavním předmětem zájmu byla bakterie Prevotella copri, tedy typ symbiotické bakterie, kterou disponuje kolem 30 procent obyvatel západní civilizace. Jak se však zároveň zdá, P. copri má více podtříd, které jsou častěji přítomné u obyvatel chudších zemí.

Co nám o tomto rozdílu napověděl sám Ötzi?

Rentgenový snímek Ötziho zažívacího traktu s konzervovanými vzorky obsahu žaludku | zdroj: Profimedia

Především to, že mikrobiota se výrazněji nezměnila – alespoň tedy u zástupců chudších zemí. Právě ti disponují skoro vždy třemi ze čtyř nevýznamnějších poddruhů P. copri.

Naopak u nás na západě zřejmě postupná změna jídelníčku v posledních staletích přinesla ústup významných střevních bakterií, a P. copri tak u řady lidí absentuje nebo má menší výskyt.

Co přesně to znamená, autoři nevědí – ale zjevně naznačují, že to může mít vliv na rozvoj civilizačních chorob, alergií a dalších nepříjemností.

"Přechod na životní styl západního způsobu má významný dopad na mizení velkého množství střevních bakterií," sdělil ke studii její koordinátor Nicola Segata.

Barvitější druhy P. copri přitom vědci objevili nejen v alpském nešťastníkovi, ale i v tisíce let starých vzorcích stolice v dnešním Mexiku.

zdroj: YouTube

Je však třeba znovu zmínit, že aktuální práce neřešila přímo mechanismus, kterým by P. copri (či jiné bakterie) mohla tělo chránit před alergiemi a dalšími civilizačními chorobami. Vše, co je nyní jasnější, je vlastně jen skutečnost, že střevní mikrobita je u lidí na západně méně pestrá než po většinu historie.

To naznačuje spíše evoluční ráz (strava mění mikrobiotu), byť to může rovněž nést i významné medicínské důsledky. Jenom ještě nevíme jaké. A tak je rovněž předčasné vyvozovat jasné závěry.

Přehodnotíme jídelníček?

Kuriózní je, že z jiných starších studií (které vytvářel dílem stejný tým) víme, že ani sám Ötzi nebyl výjimečně zdráv (mimo jiné jej trápily zuby a paraziti, dokonce nebyl tolerantní na laktózu). Také víme, že nejedl racionálně. Alespoň tedy optikou některých moderních diet.

Minimálně před smrtí pozřel de facto moderní ekvivalent prosciutta, cereálií a – zřejmě omylem – kus toxického listu. Pokud se tedy stavujete podobně, ideálně bez onoho listu, není to nutně problém – ale také od toho nečekejte nesmrtelnost.

Před rizikovým stravováním západního člověka varuje medicína už asi půl století. Epidemie obezity s tím přímo souvisí. Nedostatek ovoce a zeleniny, nadbytek masa a velké množství fastfoodové stravy zkrátka mají objektivní špatný vliv na miliony z nás.

Přesto máme z různých důvodů od nedostatku času po nedostatek vlastní vůle problém se stravovat tak, jak by pro nás bylo zdravější.

Složení střev Ötziho je tak jenom dalším podpůrným argumentem pro nutnost přehodnotit náš jídelníček, avšak samo o sobě přímo neříká, kterým směrem se vydat.

Studie byla publikována v časopise Cell Host & Microbe.