Jakmile zapadne slunce, jsou ptákům nejen zdatnými konkurenty, ale v mnoha případech nad nimi i dominují. Jednou z nejzajímavějších vlastností netopýrů je schopnost echolokace – orientace v prostoru pomocí ultrazvukových signálů a přesného odposlouchávání jejich ozvěn.

Odrazy, pohybující se nad hranicí slyšitelnosti lidského ucha, skládají netopýři dohromady a vnímají podobně, jako ostatní zvířata zrakové vjemy.

Není žádnou novinkou, že tito noční letci dokáží měnit charakter vypouštěných signálů podle momentálních podmínek. Delší vlnové délky, projevující se nižšími tóny, používají pro „vidění“ na dálku, zatímco kratší vlnové délky a vyšší tóny pro detailní průzkum nablízko.

zdroj: Doug Bowman

Je to podobné jako s rádiem: rozhlas vysílaný na dlouhých vlnách zachytíte na stovky kilometrů, ale s kvalitou to nebude nijak valné. Krátké vlny naopak nesou kvalitní signál, který však zachytíte jen na krátké vzdálenosti. Netopýři? Ti zvládnou operativně měnit i délku zvukového signálu, jeho sílu nebo počet opakování.

Nejnovější výzkum izraelských vědců pak odhaluje další netopýří trik. Vydávané signály dokážou netopýři zaostřovat pomocí otevírání a zavírání tlamy. Přivřená tlama značí širší úhel signálu a větší rozhled, výhodný například na otevřeném poli nebo ve vysoké výšce, ale jakmile netopýr sletí níž, kde jej obklopuje mnoho překážek odrážejících matoucí signály, tak tlamu otevře a „zaostří“.

zdroj: Matteo Pezzi

Soustředěný signál je odstíněn od všech šumů z okolí a netopýr si může dovolit proletět třeba i úzkou skalní puklinou. Míru pootevření tlamky a šířku vydávaného signálu navíc při letu neustále mění podle toho, co je v daných podmínkách nejvýhodnější.

Nezbývá než uznat, jak dokonalý systém echolokace představuje. Kam se na ni hrabou všechny naše sonary!