Technologie se rychle šíří napříč státy. Například školy v Denveru používají software Amira Learning, jenž poslouchá děti při hlasitém čtení a v reálném čase reaguje na chybně vyslovená slova.

Program funguje v angličtině i španělštině a využívají ho miliony žáků po celých Spojených státech.

„Učitel nemůže reagovat individuálně na desítky žáků najednou. AI to dokáže,“ vysvětluje vedení škol.

Pomoc znevýhodněným dětem

Umělá inteligence pomáhá i mimo lavice ve školách. V Texasu ji testují komunitní organizace podporující znevýhodněné děti – například ty, jejichž rodiče nemají čas nebo doma nemluví anglicky.

„Rozdíly mezi žáky jsou obrovské. Některé děti v první třídě už píšou psacím písmem, jiné neznají první písmeno svého jména,“ říká pedagožka Andra Jonesová.

Podle výzkumů může být čtení s AI účinné téměř stejně jako práce s dospělým, pokud technologie jen doplňuje klasickou výuku. Kritici ale upozorňují, že AI nedokáže nahradit intonaci, sdílení emocí ani přirozenou interakci mezi učitelem a žákem. Navíc přináší rizika – delší čas u obrazovek, sběr dětských dat či prohlubování sociálních rozdílů.

Roboti pro chudé, učitelé pro bohaté

„Za deset let možná budou chudé děti učit roboti, zatímco bohaté budou číst s učitelem,“ varuje Alex Kotran z organizace AiEdu, která sleduje dopady umělé inteligence na vzdělávání.

Americké školy tak stojí před dilematem: má AI jen pomáhat, nebo skutečně učit místo lidí? Podle odborníků může být silným nástrojem pro rozvoj gramotnosti, pokud zůstane doplňkem učitele – ne jeho náhradou.

Technologie může naučit číst, ale porozumět příběhu a prožít ho, to je zatím schopnost, kterou si děti musí osvojit s člověkem.