Bojíte se, i když nemáte proč? Fobie lze léčit, chce to ale odvahu

Jill Ehrenreich-Mayová, profesorka na katedře psychologie na University of Miami, se rozpovídala o fobiích v rozhovoru pro server Futurity. Uvedla, že jimi trpí zhruba třináct procent americké populace.

Jen pro zajímavost: v Evropě se každý rok nějaký druh specifické fobie vyskytuje asi u pěti až devíti procent populace.

Strach nepřiměřený situaci

Fobie je nepřiměřený strach z objektu nebo situace v porovnání s hrozbou, kterou představuje. Obvykle je spojena s reakcí „bojuj nebo uteč“, s panickými záchvaty či strachem, jenž vede k vyhýbání se daným objektům či aktivitám. Člověk s určitou formou fobie se může vyhýbat určitým situacím, což negativně dopadá na jeho život. Strach se stává fobií jen tehdy, pokud související chování začne narušovat něčí život.

Fobie se u lidí vyvíjí sporadicky. Z genetického hlediska dědičná není, může ji ale spustit určité chování některého z rodičů. Třeba když se vyhýbá nějakému objektu nebo určité situaci, dítě může toto chování převzít.

Někdy fobie vznikají jako reakce na trauma. Pokud člověk přežil vážnou autonehodu, může trpět nepřiměřeným strachem z jízdy autem. Příznaky se podobají posttraumatické stresové poruše (PTSD).

Fobie mohou postihnout kohokoli, nejčastější jsou ale v dětském věku, kdy se vyvíjíme a navazujeme kontakt se světem.

Čelit vlastnímu strachu 

„Nejúčinnější formou léčby je kognitivně behaviorální terapie s expoziční terapií,“ uvedla Ehrenreich-Mayová. „V terapii se snažíme přiblížit těmto strachům, kterým se pacienti vyhýbají, a pomáháme jim zvyšovat toleranci na nepříjemné pocity ve svém těle, aby mohli déle získávat informace o bezpečnosti dané situace.“

Terapie tedy spočívá v tom, že člověk čelí vlastnímu strachu a postupně si uvědomuje, že situace, které se tak bojí, nebezpečná není.