Kolem roku 1345, asi dva roky před pandemií, došlo podle autorů studie k erupci jedné nebo více sopek s neznámou polohou, pravděpodobně v tropech. Klima prudce ochladil plyn a prach, což zničilo úrodu.

Italská města jako Benátky nebo Janov neměla dost potravin k uspokojení svých populací a tamní vládci museli reagovat na hrozbu nepokojů. Našli cestu z krize ven, nevěděli však, že tím přivedou celý kontinent na kraj propasti.

Lidnatá města začala dovážet více potravin z Černého a Azovského moře. Podařilo se sice nasytit veřejnost, do středomořských přístavů ale nedorazilo jen jídlo. Spolu s ním se zde vylodily i krysy s blechami nakaženými bakterií yersinia pestis.

Varování z minulosti

Zhruba za dva roky udeřila na Evropu černá smrt. „Nemohli mít tušení, jaké nebezpečí to přinášelo,“ vysvětlil Martin Bauch z lipského Leibnitzova institutu pro dějiny a kulturu východní Evropy.

„Bakterie moru infikují blechy, a ty vyhledávají hostitele, které mají nejradši – krysy a další hlodavce,“ pokračoval odborník. „Když hlodavci kvůli nemoci uhynou, obrátí se blechy na jiné savce, včetně lidí,“ doplnil jeden z autorů výzkumu.

Tento temný příběh z historie by měl být pro lidstvo lekcí. Ukazuje totiž, jak se v globalizovaném a teplejším světě mohou nemoci snadno šířit.

„Ačkoli souhra faktorů, které přispěly k černé smrti, je vzácná, v době, kdy se klima mění a svět se globalizoval, se pravděpodobnost výskytu chorob přenášených ze zvířete na člověka a jejich přerůstání v pandemie zvyšuje,“ varoval Ulf Büntgen z Cambridgeské univerzity, který se na výzkumu podílel.