Kdysi pouhé stroje okolo Země, dnes považované za technologické vzpomínky: satelity — první generace družic — se stávají předmětem zájmu nového oboru satelitní archeologie. Otázka zní: měli bychom je zachovat? A pokud ano, jaké kritérium by je činilo „památkou“ v kosmickém prostoru?

Tým archeologů na kuvajtském nalezišti Bahra 1 objevil malou, avšak pozoruhodnou hliněnou hlavu, která svým vzhledem upoutala pozornost odborníků po celém světě. Téměř 7 000 let starý artefakt totiž vyobrazením připomíná moderní představu o vzhledu mimozemšťanů. Podle vědců to není náhoda.

V horkém území hornatého Uzbekistánu vykopali archeologové drobné kamenné hroty, které mohou být nejstaršími známými šipkami na planetě – staré zhruba 80 000 let, tedy o 6 000 let víc než dosavadní rekord z Etiopie. Dost možná tak míříme k nové kapitole předků, kteří lovili s lukem a šípy dříve, než jsme si kdy mysleli.

Archeologové v Albánii zkoumají podle svých slov jedno z nejstarších lidských osídlení v Evropě a nejstarší vybudované na evropském jezeře. Tvrdí, že už před 8 000 lety zde žila vyspělá a úspěšně fungující společnost lovců a zemědělců.

Archeologické vykopávky dokazují, že protézy nejsou vymožeností moderní doby.

Z její lebky vědci už dříve rekonstruovali dosud nejstarší genom anatomicky moderního člověka. Teď ženě, která v době kamenné obývala území dnešního Českého krasu, dokázali vrátit tvář.