Evoluce neskončila, evoluce trvá. Je nenápadná, ale nejspíš rychlejší, než jsme si mysleli. V lidských tělech dělá změny, o kterých často nemáme ponětí.

Vědecky vzato, rčení, podle něhož lidé roní krokodýlí slzy, je pravdivé. Anebo je aspoň pravdě blízko. Zjistila to nová studie, zaměřená na slzy několika živočišných druhů.

… zato pro znechucení má výraz jediný. Dospěli k tomu v pozoruhodném výzkumu američtí vědci. Pokládají to za důkaz, že štěstí funguje jako sociální lepidlo, které lidi sbližuje a drží pohromadě.

Způsob, jakým si vybíráme partnera, ovlivňuje strukturu populace. Pokud by se v populaci páry formovaly naprosto náhodně, pak by se žádná genetická struktura nevytvořila. Populace ale většinou nějakou strukturu mají. Způsob, jakým si vybíráme partnery tedy není náhodný. 

Již Charles Darwin ve svém světoznámém díle O původu druhů navrhl, že určité znaky samců jsou ovlivňovány tím, podle čeho si samičky vybírají své partnery. Takovými znaky jsou například barevné ornamenty nebo zpěv v případě ptáků. Ale co zvířata, které neoplývají výraznými barvami nebo líbivým hlasem?