Nejsme jen biologicky chránění automatickým štítem. Nový článek vvyzývá naše dlouhodobé představy o imunitním systému: že je statický, vždy “dobrý” a jasně rozlišuje přátele od vetřelců. Skutečnost je ale mnohem složitější — imunitní reakce jsou formovány vývojem, prostředím, nervovou i hormonální regulací a často i kompromisy.

V roce 2025 byla Nobelova cena za fyziologii či medicínu udělena Mary Brunkow, Fredu Ramsdellovi a Shimonu Sakaguchimu za průlomový výzkum toho, jak imunitní systém zabrání útoku na vlastní buňky — proces známý jako periferní imunitní tolerance. Objev regulátorových T-buněk otevírá cestu novým terapiím autoimunitních onemocnění, rakoviny či transplantací. Jejich práce ukazuje, že tělo má „strážce“, kteří hlídají, kdy imunitní buňky mají útočit a kdy se uklidnit. Právě tato jemná rovnováha může být klíčem ke zvládnutí řady destruktivních imunitních chorob.

Proč mnozí běžci onemocní krátce po dokončení maratónu? Nové přehledové studie vysvětlují, jak dlouhodobé vyčerpání, dehydratace, infekční úrazy střev a nízký příjem elektrolytů vytváří „imunitní okno“, které může trvat dny. Tento článek shrnuje klíčové mechanismy a nabízí vědecky podložené tipy, jak se ochránit.

Výsledek studie, shrnutý do přehledného obrázku, dává přehled o tom, nakolik ve vrcholící vlně omikronu můžete počítat s pomocí protilátek.

Vysoce nakažlivá varianta covidu se šíří světem jako padající kostky domina a stala se dominantní také v Česku. Buněčná imunita ji však dokáže brzdit.

Superimunitu vytvářejí průlomové infekce po očkování, potvrzují biologové.