Rozvoj nanotechnologie s sebou přináší nové výzvy nejen pro design molekulárních motorů, ale i návrh jejich zdrojů energie. Stejně jako u všech motorů totiž i u těch nejmenších platí, že efektivita pohonu souvisí i s tím, jakou formou je napájen. Nová studie však přišla s tím, že bychom u budoucích nanorobotů mohli možná využívat i obskurních pravidel kvantového světa.

Supravodivost je jako jeden z klíčů k budoucím technologiím skloňována již po několik generací. Přinést by nám mohla snadnější levitaci, novou generaci baterií i přesnější lékařské skenery. Ačkoliv supravodivosti již dosáhneme, leccos by se usnadnilo, kdybychom ji uměli provozovat za běžných teplot – objev blížící se k této ideji však nyní hlásí tým z MIT. Vše přitom spočívá v relativně prostém sendvičovém uspořádání jedné vrstvy grafenu na druhou.

Nové formy exotické hmoty dnes vznikají skoro jako na běžícím pásu – jen pár týdnů po vytvoření "světelných molekul" ohlásil mezinárodní tým vědců vytvoření tzv. Rydbergova polaronu. Ten v zásadě tvoří atomy vměstnané dovnitř jiného "zvětšeného" atomu. Jak něco podobného vzniká a k čemu to může jednou sloužit?

Obvykle máme tendenci přiřazovat větší smyslové výkony zvířatům, než člověku. Údaje o tom, kolikrát citlivější je čich nebo zrak toho kterého živočicha, spolehlivě dokážou přitáhnout naši pozornost a vyburcovat fantazii. Někdy na tom ale nejsme tak špatně ani my sami. Ba co víc, v některých případech zřejmě evoluce našich smyslových orgánů dosáhla maxima možného. Jak nedávno oznámil tým evropských a amerických vědců v časopise Nature Communications, naše oko je s největší pravděpodobností schopné zachytit i dopad jednoho jediného fotonu na sítnici.

Když Albert Einstein poprvé předpověděl, že šíření světla ve vesmíru je všude stejné, mimo jiné světlu přiřknul konečnou rychlost: 299792458 metrů za sekundu — touto rychlostí obletíte zemi osmkrát za sekundu. To však není celý příběh. Vlastně, pouhý začátek.

Velký třesk, anglicky Big Bang, je už desítky let nejuznávanější teorií, popisující vznik vesmíru. Věda ale nestojí na místě a naopak se vyvíjí. Jak s teorií velkého třesku zamíchaly nové poznatky z kvantové mechaniky?