Hororový žánr patří mezi ty vůbec nejpopulárnější. Duchařské lekačky nebo brutální vyvražďovačky nelogicky se chovajících postav vždy přitahovaly stejné množství diváků jako odpuzovaly. Ne děsily. Strach pociťuje i první kategorie diváků. Rozdíl je v tom, že ta se bojí ráda. Jinými slovy, někdo cítí vzrušení, jiní mají noční děsy.

Hon za lékem na Alzheimerovu chorobu se v posledních letech mění v mimořádně konkurenční i kontroverzní úsilí. Přestože touto nemocí trpí desítky milionů lidí po celém světě, stále neexistuje účinná léčba – a část vědecké komunity se nyní domnívá, že to může být tím, že jsme se vydali špatným směrem.

Výhody hraní na hudební nástroje jsou dobře známy. Mozek vám za tuto aktivitu poděkuje. Zlepšuje motoriku, osvojování jazyka a paměť. Vědci však přemýšleli: jak to, že umělci dělají při hře na nástroj nekonečně se opakující pohyby, aniž by trpěli bolestí? A té je ve své studii skutečně vystavili. Do svalů jim injekčně vpravili specifický protein, který jim působil diskomfort.

Když zánětlivá reakce přestoupí obranou linii, může začít narušovat mozek. Nové poznatky potvrzují, že chronický zánět oslabuje paměť, zvyšuje depresivní symptomy a přispívá k neurodegeneraci. V článku objasňujeme mechanismy, nejnovější vědecké poznatky a strategie, jak tento skrytý nepřítel vydatně neutralizovat.

Je to zvláštní myšlenka. Je jednoduchá, snadno se vyslovuje nahlas, ale pro některé z nás je natolik nepochopitelná, že se zdá až absurdní. Někteří lidé nemají rádi hudbu. Nejde o konkrétní žánr, interpreta či skladbu. Zatímco většina z nás mívá při poslechu husí kůži a mrazení v zádech, někteří zůstávají chladnými.

Pokud máte ve zvyku zapomínat, kam jste dali klíče, můžete použít nový argument: možná jste nezapomněli, jen se v mozku přesunula vaše vzpomínka. Tvrdí to neurovědci z americké Severozápadní univerzity po výzkumu na myších.