Britská studie nabízí ve svízelných časech virové epidemie a sociálního odstupu užitečný recept, jak předcházet depresivní stavům. Je nečekaně jednoduchý.

Nedostatečná léčba mozkových funkcí je jednou z velkých bolístek moderní medicíny. Ačkoliv lékařská věda zvládá transplantaci jiných orgánů, vyvíjí nanoléčiva a stojí zřejmě i na pokraji léčby rakoviny, mozek do značné míry stále zůstává velkou neznámou. Snad však svítá na lepší časy - další výzkum v řadě potvrdil, že již půlstoletí máme k dispozici látky, které výrazně zlepšují schopnost mozku sebe sama opravovat. Říkáme jim však psychedelika.

Proč nic nenaznačil? Jak to, že jsme si nevšimli? S depresemi se lidé příliš nechlubí, a tak se jejich utrpení leckdy blízcí dozví až poté, co spáchají sebevraždu. Vývoj nových léků proti depresi však není pro farmaceutické firmy příliš zajímavý, raději sází na rakovinu - v případě úspěchu vydělají několikanásobně více. 

Hodiny strávené pozorováním těla a následně vyhledáváním možných příznaků na internetu. Přestože "hypochondrem" nazve okolí občas snad každého, žít skutečně s touto duševní chorobou není lehké. A není to jen o zbytečných návštěvách lékaře.

Únava matky na mateřské vypadá jinak než únava člověka, který proflámoval celou noc, a jinak unavený je člověk bojující s těžkou nemocí. Někdy je problém tak velký, že dožene lidi do ordinací odborníků. Ty na úvod čeká náročný úkol - objektivně změřit, jak velkou únavou pacient trpí.

Na závislost na sexu, neboli hypersexualitu se vymlouvá nejeden nevěrník a pravidelně slouží jako součást obhajoby sexuálních násilníků. Vědci se však nejsou schopni shodnout na tom, zda skutečně taková porucha existuje, jak ji diagnostikovat a následně i léčit.