Větrné elektrárny jsou pokládány za perspektivní zelenou technologii. Lopatky jejich rotorů však ročně zabíjejí statisíce ptáků. Norové zjistili, jak se dá počet obětí mezi opeřenci významně snížit.

Badatelé zkoumali původ milionů mumifikovaných ptáků, které staří Egypťané obětovali bohu Thovtovi. Jejich překvapivé zjištění vyvrací dosavadní hypotézy.

Embrya racků středomořských výstražné volání svých rodičů nejen slyší, ale dokonce na ně reagují.

Ptáci nabývají tisíce podob, dravce mezi nimi ale vnímáme spíše jako chirurgicky přesné útočníky než brutální rváče. Ostré pařáty a neomylné zobany jako by jednou pro vždy nahradily zuby, drápy a čelisti jejich dinosauřích bratranců. Čas od času nám ale ptáci dokazují, že na svou slavnou minulost tak docela nezapomněli. Tak třeba ťuhýci. Tito "docela obyčejní" ptáci dokáží ulovit kořist až dvojnásobné velikosti. Nový výzkum navíc dokazuje, že k přeražení její páteře nevyužívají jen svůj ostrý zobák, ale také švihy o rychlosti moderní stíhačky.

To, že dinosauři nevymřeli, dnes ví každé malé dítě. Pravda, už se nesetkáme s takovými obry, jako byli Tyrannosaurus rex nebo Diplodocus. S dominancí obřích plazů ve všech suchozemských ekosystémech už to také není tak růžové, jako bývávalo. Jedna linie dinosaurů však vymírání na konci druhohor přežila a my se s jejími potomky setkáváme dodnes. Jde samozřejmě o ptáky. Konkrétní evoluční cesta, na které se z dvounohých teropodních dinosaurů stali drobní, obratní a aktivně létající ptáci, ale pořád skrývá řadu tajemství. Jedním z nich je, jak a kdy se vyvinul zobák a další typické rysy ptačí lebky.

O inteligenci krkavcovitých ptáků nemůže být pochyb. Seznámit se s ní mohl ostatně každý, kdo někdy navštívil sokolnické představení. Krkavcovití mají skvělou paměť, jsou vynalézaví a dokáží řešit složité problémy vhledem, stejně jako vyrábět a sofistikovaně používat jednoduché nástroje. Kromě toho běžně spolupracují, rychle se učí a v hejnu utvářejí koalice podobné nepsaným dohodám primátů.