Tato technologie se vyvíjí velice rychle. Už teď dochází k nebývalému propojování planety digitálními procesory, optickými vlákny a kvantovými počítači a korporací, technologického sektoru a vlád – systémů podílejících se jejím vývoji.

Tohle propojení se bude dál prohlubovat. S rostoucí složitostí a pokročilostí AI by jednoho dne mohlo připomínat složitou síť připomínající systém pro zpracování informací v lidském mozku, píše ve svém díle spisovatel.

Nejen že by nastalo vylepšení stávajících systémů, mohlo by dojít ke vzniku inteligence na planetární úrovni schopné činit rozhodnutí s ohromným vlivem pro celý svět.

McDougal tuto síť popisuje jako technosféru – neuronovou síť Země zpracovávající obrovské množství dat. Ta by se opírala o současnou infrastrukturu (třeba datová centra), přičemž by spoléhala na další technologický vývoj.

Ten by učinil technosféru ještě sofistikovanější, rozvoj globální inteligence by nezastavitelně zrychloval.

Nejistá úloha lidstva

Tento systém by byl schopen syntetizovat data z celé planety, což by mu umožňovalo řešit enviromentální krize, optimalizovat využívání zdrojů a činit rozhodnutí podporující udržitelnost.

Planetární mozek by například identifikoval problémy jako je globální oteplování nebo přelidněnost a přišel s rychlým a efektivním řešením.

Ohledně toho druhého problému, autor na závěr spekuluje, co by se vlastně stalo s námi. Možná bychom zůstali součástí tohoto systému, ale měli bychom jen podpůrné role. Planetární inteligence by činila veškerá rozhodnutí sama. Museli bychom se zkrátka smířit se svou podřízeností.

Co kdyby ale naše vlastní planeta rozhodla, že nás nepotřebuje? Nebo ještě hůř, že jsme pro ni pouhými škůdci? Můžeme si jen domýšlet…