V dnešním propojeném světě je komunikace napříč jazyky a přízvuky důležitější než kdy dříve. Díky pokroku v oblasti umělé inteligence (AI) se konverzace stávají transparentnějšími a snazšími bez ohledu na to, s kým je zrovna vedeme a kde se náš protějšek nachází. Má to ale háček – mění se způsob našeho vyjadřování.

Umělá inteligence (AI) má potenciál vyřešit klimatickou krizi, místo toho však slouží k zahlcování sociálních sítí generickými a neautentickými obrázky a jako náhrada terapeutů nebo partnerů a kamarádů. Její uživatelé si neuvědomují, že častým zadáváním hlavně složitých dotazů za sebou zanechávají uhlíkovou stopu.

Podle nové studie používá většina vysokoškoláků ve Spojených státech při studiu umělou inteligenci (AI) – a důvod je velkou ránou pro tamní vzdělávací systém.

Chris Smith býval skeptikem vůči umělé inteligenci (AI). Nakonec jí ale podlehl více, než je zdrávo. Co začalo nevinným flirtováním, skončilo posedlostí a žádostí „o roku“.

Často slyšíme dilema: „vezme mi AI práci?“ Vědecký článek upozorňuje, že to závisí na tzv. 4 S – Speed (rychlost), Scale (škálovatelnost), Scope (rozsah) a Sophistication (sofistikovanost). Kombinace těchto faktorů určí, zda se AI dokáže stát skutečnou alternativou k lidské práci – nebo jen doplňkem. Současná diskuse, jak ukazují odborníci i startupoví zakladatelé, se soustředí spíš na posílení lidského rozměru než jeho zánik.

Teprve devatenáctiletý Teddy Warner se vždy zajímal o robotiku. Jeho rodina podnikala v tomto odvětví a on sám dnes buduje svou vlastní firmu Intempus, která si klade za cíl přijít na trh s roboty schopnými napodobovat fyziologické projevy emocí, jako je srdeční frekvence, tělesná teplota a pocení.