Pokud se večer podíváte směrem k souhvězdí Berana, ve vašem zorném poli se bude nacházet i 24. nejbližší hvězda od Země, totiž málo známá Teegardenova hvězda. Existuje solidní šance, že jste o ní nikdy neslyšeli - i přes svou blízkost je totiž málo svítivá a pozorovat ji mohou jenom velké teleskopy. I z tohoto důvodu byla objevena teprve v roce 2003. Jedná se o malého červeného (až hnědého) trpaslíka. Jeho stáří se odhaduje na osm miliard let, a nejspíše dalších několik miliard bude ještě svítit.

Malá svítivost komplikuje i zdejší hledání potenciálních exoplanet. Na Teegardenovu hvězdu se astronomové zaměřili již v roce 2010, tehdejší průzkum jejího prostředí ale nepřinesl žádná hodnověrná data, která by přítomnost planet naznačovala. Zechmeisterův tým proto musel přijít s jinou metodou pozorování. Sáhl přitom po španělském teleskopu CARMENES nové generace, který dovoloval detekovat změnu radiální rychlosti.

Většina dnes odhalených exoplanet byla detekována takzvanou tranzitní metodou - tedy pozorováním poklesu jasu hvězdy při přechodu planety přes její kotouč. Poměrně nová metoda sledování změny radiální rychlosti namísto toho sleduje "oddálení" hvězdy při planetárním přechodu. Planety totiž neobíhají přímo kolem hvězd, ale kolem společného těžiště. Pokaždé, když se mezi nás a sledovanou hvězdu postaví jiná exoplaneta, daná hvězda se mírně ale detekovatelně vzdálí.

Vlivem Dopplerova jevu tak můžeme nejen detekovat planetu, ale i (při znalosti dané hvězdy) také zjistit její hmotnost. Měření radiálních rychlostí je tak je jako doplňková metoda používané již dnes, Zechmeisterův tým však napadlo po tomto typu měření sáhnout pro primární lov exoplanet kolem Teegardenovy hvězdy.

Blízko, ale přece daleko

Trvalo to tři roky, v součtu se však podařilo v získané změti dat objevit dvě pravděpodobné planety o proporcích podobných těm pozemským. Aby si byli daty jistější, autoři rovněž měření doplnili dalšími pozorováními - ty by samy o sobě byly příliš slabé, pokud se však překrývaly s měřením radiálních rychlostí, jako kontrola detekce postačily. "Tyto studie naznačily, že signály obou planet nemůžou být dané aktivitou hvězdy," sdělil astronom Victor Sánchez Béjar ze španělského Instituto de Astrofísica de Canarias.

Světy nejsou podobné Zemi jenom proporcemi, ale i potenciálními podmínkami. První odhalený svět Teegarden b má vzhledem ke své orbitě zhruba šedesátiprocentní šanci na to, že se zdejší povrchové teploty budou pohybovat kolem 0 až 50 °C. Teegarden c je oproti tomu trochu vzdálenější a zdejšími teplotami kolem -50 °C připomíná spíše Mars. Obojí samozřejmě za předpokladu, že světy mají atmosféru, nejsou gravitačně vázané a tak dále. Prozatím můžou autoři vařit jenom z omezeného množství dat.

Ačkoliv však oba světy rámcově připomínají vnitřní planety sluneční soustavy - a teoreticky můžou být obyvatelné - šance na to, že zde najdeme mimozemský život (nebo zakořeníme ten pozemský) je poměrně malá. Červení trpaslíci mají sice minimální svítivost, exoplanety v jejich obyvatelné zóně ale musejí být mnohem blíže. To znamená i daleko vyšší šanci, že libovolná hvězdná erupce na ně bude mít daleko katastrofálnější vliv než u nás na Zemi. Eroze hvězdnými částicemi zde bývá tak jako tak vyšší než ve sluneční soustavě. Podobná situace panuje i v případě Proximy b u naší nejbližší trojhvězdy.

Obývat okolí červeného trpaslíka se zkrátka s nevyplatí. Ale pokud by zde život skutečně vznikl a přežíval, bylo by to snad snad ještě děsivější. Světy Teegardenovy hvězdy jsou pravděpodobně skoro dvakrát starší než Země. Pokud by se odtud života za celou tu dobu nedostal - anebo zde již dávno zemřel - bylo by to v součtu možná ještě smutnější.

Obě detekované planety jsou na každý pád prvními, které se podařilo objevit danou metodou u takto chladné hvězdy. Budoucí teleskopy snad zjistí více informací, na to si ale zřejmě ještě pár dekád počkáme. Vzhledem ke vzdálenosti Teegardenovy hvězdy se k nim možná nějaká naše sonda podívá už do několika staletí.

Studie byla publikována v časopise Astronomy & Astrophysics.