Dělení na muže a ženu se přežilo, hranice mezi pohlavími jsou mnohem proměnlivější
30. 3. 2015 – 18:00 | Člověk | Lukáš Grygar | Diskuze:
Lidstvo odnepaměti používalo jeden zdánlivě spolehlivý způsob, jak určit, jestli je někdo chlapeček nebo holčička: pohled do rozkroku. Genetika tenhle pohled rozšířila o znalost pohlavních chromozomů X a Y. Jenže těmi nic nekončí, ale naopak začíná.
Jak padají různá společenská tabu a lidé, narození mimo většinové šablony, konečně přestávají být okolím šikanováni a zaháněni do sebezapření, rozvíjí se také výzkum pohlavních variací, kterými nás příroda nepřestává překvapovat.
A nejde zdaleka jen o případy, kdy se muž narodí v ženském těle a naopak. Jak se před pěti lety ukázalo na případu těhotné šestačtyřicetileté ženy, otázka pohlaví dalece přesahuje vnější pohlavní znaky.
Žena podstoupila amniocentézu, tedy odběr vzorku plodové vody pro určení případných chromozomových mutací. Z nich lze odvodit rizika typu Downova nebo dalších syndromů. Jak ale v tomto případě dodatečné testy prozradily, nejnapínavější to bylo se samotnou ženou.
Její tělo se totiž skládalo z buněk dvou různých zárodků, s největší pravděpodobností dvojčat chlapečka a holčičky, jejichž embrya se v těle ženiny matky spojila v jeden zárodek. Žena tak měla ve svém těle jak mužské, tak ženské chromozomy.
Nové poznatky z genetiky ukazují, že nestandardní složení chromozomů představuje v tomto specifickém případě pouze špičku pohlavního ledovce. Ze sekvenování lidské DNA je čím dál jasnější, jak je každý z nás ve skutečnosti namíchán z buněk, jejichž pohlaví se může lišit od těch ve zbytku těla.
Jaký závěr si z tak komplexní problematiky odnést? Velmi jednoduchý: v první řadě bohatě stačí přijmout zcela přirozenou skutečnost, že lidé se rodí různější, než jim diktuje dnes už přežité pohlavní rozdělení – a nechat na každém, aby se svobodně a beze strachu mohl přihlásit k takové genderové identitě, do jaké vyroste.