Mořská houba jako nástroj

Představte si, že jdete do lesa a vezmete si rukavice, protože víte, že se budete prodírat pichlavým křovím. Přesně takhle se chovají delfíni – jen s mořskou houbou. Vybraní jedinci si najdou vhodný exemplář houby (konkrétně rodu Echinodictyum), ulomí ji a umístí si ji na špičku rostra, tedy svého „čumáku“.

Tento akt není náhodný: houba slouží jako ochranný nástroj během takzvaného spongingu – specializované formy lovu, při které delfín pluje těsně nad mořským dnem a hledá ukryté ryby pomocí echolokace a jemné detekce pohybu. Houba chrání citlivou pokožku rostra před ostrými korály a písečnými usazeninami.

Kognitivní mapa mořského dna

Studie publikovaná v časopise Proceedings of the Royal Society B přinesla detailní ekologickou analýzu oblasti, kde sponging probíhá. Vědci pomocí GPS sledování a hydroakustického mapování zjistili, že „houbičkářští“ delfíni loví převážně v hlubších oblastech se štěrkovitým dnem, kde se jiné delfíny nevyskytují.

„Je to jako by si vybrali místo, kde ostatní neloví, protože vědí, že s nástrojem dokážou využít skrytý potenciál prostředí.“

— Sonja Wild, hlavní autorka studie (zmescience.com)

Kultura, ne instinkt

Co je však na tomto chování nejvíce fascinující, je jeho kulturní rozměr. Sponging není geneticky daný, ale učí se ho dcery od matek. Samečci se jej neučí – a ani jej nevykazují. Chování se udržuje výhradně v mateřských liniích a přenáší se vertikálně – podobně jako jazyk, zvyky nebo nástroje u lidí.

„Toto je příklad zvířecí kultury. Delfíni si vytvářejí tradice, které předávají z generace na generaci.“

— Janet Mann, biologická antropoložka z Georgetown University

Proč právě houby?

Výběr mořské houby není náhodný – delfíni používají pouze určité druhy, které mají specifickou konzistenci, tvar a odolnost. Vědci zaznamenali, že delfíni někdy zkoušeli různé varianty, ale nakonec upřednostňují houby rodu Echinodictyum, které jsou pevné a zároveň pružné.

Zajímavé je i to, že delfíni houby nehledají náhodně – znají místa, kde se vyskytují, a systematicky je „sklízejí“.

Efektivita a výhody

Delfíni používající houby se často zaměřují na druhy ryb, které jsou zahrabané nebo ukryté ve štěrbinách, a tedy těžko dostupné jinými způsoby. Sponging zvyšuje šanci najít tyto skryté kořisti – a i když je pomalejší než běžný lov ve skupině, přináší samicím výživovou výhodu.

Navíc umožňuje lovit samostatně, což je výhodné v prostředí s nízkou konkurencí. To také vysvětluje, proč delfíni „houbičkáři“ často loví sami.

Nástroje ve světě zvířat

Delfíni nejsou jediným druhem, který používá nástroje, ale patří k několika málo, kteří je používají k lovu. Mezi další příklady patří:

• Vydry mořské, které rozbíjejí mušle kamenem na hrudi.

• Keporkaci, kteří loví pomocí bublinových sítí.

• Kalousi ušatí, kteří zakrývají oči hnízdním materiálem při hrozbě.

Delfíní chování se ale liší – je komplexní, učené a kulturně předávané.

Význam pro vědu

Studie tohoto chování má obrovský význam nejen pro etologii a ekologii, ale i pro filosofii mysli a vývoj kognitivních schopností. Pokud delfíni dokážou rozpoznat potřebu nástroje, vybrat ho, přizpůsobit jeho použití a naučit ho své potomky, překračují rámec „jednoduchého zvířecího instinktu“.

„Je to další důkaz, že lidská výjimečnost není tak absolutní, jak jsme si mysleli.“

— Hal Whitehead, etolog a spoluautor několika knih o kulturním chování kytovců

Mořské houby se možná zdají banální, ale v rukou – nebo spíše na rostru – delfínů se mění v nástroj pokročilé kognice. Sponging ukazuje, že kultura, učení a technologie nejsou výlučně lidské – oceánští savci nám připomínají, že inteligence má mnoho podob.

Zatímco my vyrábíme rukavice z latexu, delfíni si „vynalezli“ houbičkový oblek – a to bez jakékoliv dílny.