Dlouhé pracovní hodiny mohou za častější výskyt srdečních a metabolických nemocí a depresí.

Dosavadní studie spojily workoholismus i nedobrovolné extrémní pracovní vytížení s častějšími výpadky paměti, špatnou regulací emocí a syndromem vyhoření.

Nová studie se zaměřila na 110 lidí pracujících v nemocnici – 31 z nich každý týden odpracovalo více než 52 hodin, zbytek měl standardní týdny.

Vědci jim skenovali mozek a pomocí moderní metody porovnávali hustotu šedé hmoty. Oblasti v jejich mozku také poměřovali s referenční šablonou, aby zaznamenali možné změny.

Cílem bylo odpovědět na otázku: lze extrémní pracovní vytížení měřit viditelnými změnami v objemu mozku?

Odpověď je ano

Vědci skutečně zaznamenali u přepracovaných jedinců nárůst objemu šedé hmoty v oblastech spojených s pracovní pamětí, zpracováváním jazyka, pozorností, plánováním a uvažováním, stanovováním cílů a integrováním tělesných signálů s emočním vědomím.

Tento vzorec dohromady naznačuje, že mozek je při dlouhodobém přepracování schopen přidávat další nervové okruhy – nebo alespoň rozšiřovat ty stávající – aby zvýšil svou efektivitu a lépe reguloval náladu.

Autoři výzkumu ale varují, že nemusí jít o pozitivní jev. „Je pozoruhodné, že zvýšení objemu mozku pozorované u přepracovaných jedinců může odrážet neuroadaptivní reakce na chronický stres z povolání, ačkoli přesné mechanismy zůstávají spekulativní,“ napsali v publikaci.

Jinými slovy, nemusí jít o zdravý vývoj, ale důsledek přepracování srovnatelný třeba s otokem.