Ve studii publikované nedávno vědci zkoumali, proč někteří sportovci zažívají svalové křeče i když jsou dostatečně hydratovaní a mají vyvážený příjem elektrolytů. Tradiční teorie, že křeče nutně souvisí s dehydratací nebo ztrátou minerálů při pocení, totiž nevysvětlovala všechny případy – mnozí atleti křeče dostávají i v klidných dnech, dobře připravení, v podmínkách, kdy tyto faktory neplatí, uvádí nová práce.

Autoři studie identifikují jako klíčový faktor vlastnosti herního povrchu – jeho tvrdost, pružnost a schopnost tlumit nárazy. Pokud je povrch příliš tuhý, svaly a klouby jsou vystaveny většímu namáhání při každém kroku nebo při změnách směru, což urychluje neuromuskulární únavu. Naopak příliš měkký či pružný povrch zase může vyžadovat více energie pro stabilizaci, což také unavuje svaly.

Jak povrch ovlivňuje nervosvalovou kontrolu

Normálně má nervový systém systém regulace svalových kontrakcí pomocí dvou klíčových senzorů: svalových vřetének (muscle spindles), které detekují natažení svalu, a Golgiho šlachových orgánů (Golgi tendon organs), které signalizují, když je na sval nebo šlachu vyvíjena příliš velká síla. Když je povrch extrémně tvrdý nebo abnormálně pružný, svalová vřeténka se aktivují častěji, sval je více natahován, zatímco inhibiční zpětná vazba z Golgiho orgánů klesá – nervový systém je doslova „zmaten“ signály mezi kontrakcí a relaxací, což usnadňuje vzniku křeče.

Výzkum ukázal, že u sportovců, kteří běhali nebo prováděli cvičení na různých typech povrchů, docházelo k významným rozdílům v aktivitě svalů – u tvrdých povrchů byla svalová aktivita (např. hamstringů) až o desítky procent vyšší než při stejných pohybech na površích s větší tlumicí kapacitou.

Kdo je nejohroženější

Nejvíce ohroženi jsou sportovci, kteří se pohybují na různých typech povrchů, aniž by měli možnost se adaptovat. Představte si fotbalisty, kteří trénují na jednom typu hřiště a pak hrají zápas na tvrdším stadionu – neuromuskulární systém není připraven na jiný stupeň pružnosti či tvrdosti a křeče mohou přijít rychleji než obvykle. Stejně tak běžci, tělocvikáři, sportovci s častými změnami terénu či podkladu jsou zranitelnější – zejména při únavě, dlouhých výkonech nebo ve vedru.

Jak předcházet?

Pozitivní zpráva je, že existují strategie, jak minimalizovat riziko svalových křečí spojených s nevhodným povrchem:

1. Trénink na různých površích – zahrnout do přípravy cvičení i na tvrdších i měkčích plochách, případně simulovat situace, které sportovec bude zažívat při závodě.

2. Obuv s dostatečným tlumením – správné boty, podešve s polstrováním, které absorbují nárazy, mohou redukovat nápor na svaly a klouby.

3. Postupné navyšování intenzity a doby výkonu – nevystavovat tělo náhlému přechodu z lehkého terénu na extrémně tvrdý.

4. Věnovat pozornost regeneraci – strečink, masáže, dostatečný spánek a výživa hrají roli při obnově nervosvalového systému.

5. Monitoring únavy – použití senzoru nebo technologie, stopování pocitu únavy a snahy reagovat dříve, než se bolestivé spasmy projeví.

Význam pro sportovní medicínu a výkonnost

Tento posun v chápání příčin svalových křečí má zásadní vliv na přípravu sportovců, design sportovišť a prevenci zranění. Pokud kluby, trenéři i zařízení vezmou v potaz vlastnosti hrací plochy, mohou lépe plánovat tréninkový proces, minimalizovat zranění a maximalizovat výkon.

Například organizátoři turnajů mohou standardizovat povrchy, na kterých se hrají zápasy, aby přenesení výkonu mezi tréninkem a soutěží bylo pro sportovce co nejméně šokující. Výrobci sportovních bot mohou více investovat do tlumení podrážek a návrhů, které se adaptují na více typů podkladů.

Kritická prohlášení a limity studie

Studie sama uznává, že existují limity: nebylo zatím detailně stanoveno, jaké konkrétní hodnoty tvrdosti či pružnosti jsou optimální, ani pro které svalové skupiny platí limit překročení, po kterém hrozí křeč. Také není jasné, jaký vliv mají faktory jako tep, hydratace, předchozí zranění nebo genetická predispozice. Dále je otázkou, jak se výsledky projeví v amaterském sportu, kde zdroje na adaptaci či vybavení nejsou tak rozsáhlé.

Závěr:

Svalové křeče nemusí být nevyhnutelným osudem sportovce, pokud se správně rozumí tomu, co je spouští. Nová studie posouvá hlavní důvod od tradičních viníků jako dehydratace či nerovnováha elektrolytů směrem k mechanice povrchu, na kterém sportujete. Adaptace na různé typy podkladů, správná obuv a tréninková rutina mohou značně snížit riziko křečí a zlepšit výkon. Sportovci i trenéři by měli přehodnotit, jak a kde trénovat – protože tvrdý nebo extrémně pružný povrch nemusí být ideální.