FBI odtajnila stovky stran o záhadném muži, který přepadl letadlo a vyskočil z něj

24. listopadu 1971 se zrodila jedna z nejtrvalejších záhad moderní kriminalistiky. Muž, který si před nástupem na Northwest Orient Flight 305 zvolil jméno Dan Cooper—jeho jméno si tisková šotková chyba během reportáže později přetvořila v ikonické D.B. Cooper—si za 18,52 dolaru zakoupil jednosměrnou letenku z Portlandu do Seattle . Na palubě, několik desítek minut po startu, přistoupil k letušce, podal stewardce lístek se sdělením, že má bombu, otevřel aktovku a ukázal, co se jevilo jako výbušnina.

Po přistání v Seattlu, kde měl být let doplněn palivem podle jeho požadavků, Cooper propustil všechny pasažéry výměnou za čtyři padáky a 200 000 dolarů v hotovosti. S palubním personálem a několika členy posádky letadla Boeing 727 znovu odstartoval a někde nad Pacifikem, v nepřesně určeném prostoru mezi Seattlem a Renem, vyskočil zadními dveřmi s padákem v ruce a zmizel v temnotě. To byla poslední svědectví o jeho osudu — ani Cooper, ani většina peněz se nikdy nenašli.

Čas se přehoupl přes desetiletí a případ Cooper zůstal otevřenou ranou americké justice a fascinujícím námětem teoretických spekulací, knih, filmů i soutěží amatérských detektivů. FBI v roce 2016 oficiálně přestala alokovat zdroje na tento případ kvůli nedostatku nových důkazů, ale archivní výzkum a tajné dokumenty byly postupně zpřístupňovány ve své online knihovně Vault podle zákona o svobodě informací.

V lednu 2026 se FBI rozhodla uvolnit 668 nově odtajných stran dokumentů z původního „NORJAK“ vyšetřování (NORthwest hIJACKing case) – materiál, který obsahuje dosud nepublikované poznámky, memoranda i personální dopisy z vyšetřování, které začalo okamžitě po Cooperově činu.Tyto soubory nabízejí hlubší pohled na chování Cooperovy osoby, způsob, jakým komunikoval s posádkou, jeho chování při letu, a nakonec i to, jak intenzivně FBI pátrala po jeho identitě bez jednoznačného výsledku.

Nové materiály dokumentují například situaci, kdy Cooper jednoho z padáků rozebral přímo na palubě, což podle záznamů vyšetřovatelů naznačuje, že se domníval, že padák mohl být sabotován. Tento detail podtrhuje jeho pečlivost a opatrnost – což je motiv, o němž se v dřívějších, neúplných spisech jen spekulovalo.

Další strany dokumentů odhalují, že Cooper měl výtečnou znalost letounu i oblasti, nad kterou se let uskutečnil. Jeden z členů paluby si vzpomněl, jak Cooper při letu poznamenal, že již přeletěli nad Tacoma, a to bez jakékoli zmínky z palubního systému – což naznačuje, že mohl být obeznámen s letovými trasami a možná i navigačním přístrojem letadla. Taková úroveň znalostí naznačuje, že Cooper mohl mít buď vojenské, či profesionální letecké zkušenosti.

Třetí zajímavý aspekt starých i nových spisů je Cooperova neobyčejná obezřetnost, která značně ztížila jeho identifikaci a následné vyšetřování. FBI zjistila, že žádné otisky prstů, DNA či jiné jednoduše použitelné stopy nezanechal – jediné fyzické artefakty byly černá kravata, kravata-klip a některé padáky, které se podařilo zajistit po události. V mnoha memorandech také agenti popisovali, jak si Cooper nechal vrátit každý papír, který napsal či diktoval stewardkám, stejně jako použitou zápalku, což podle vyšetřovatelů zvyšovalo jeho šanci, že nezanechá jediný identifikovatelný důkaz.

Nové spisy také potvrzují, že FBI do konce února 1972 podrobila 325 podezřelých osob zkoumání, přičemž 220 z nich bylo vyloučeno buď na základě svědeckých výpovědí, nebo protichůdných alibi. Mezi podezřelými byl i Richard Floyd McCoy Jr., který roku 1972 spáchal velmi podobný letecký přepad a požadoval také výkupné a padáky – a FBI ho skutečně považovala za potenciální spojitost s případným Cooperem, až do jeho vyloučení. McCoyova podobnost s Cooperovým případem přiměla vyšetřovatele dokonce upravit jeho fotografii tak, aby odpovídala popisu svědků nosit stejný typ slunečních brýlí, jaké měl Cooper podle pamětníků na sobě během letu.

Kromě známých jmen se dokumenty věnují i desítkám dalších lidí, kteří se z krátkých či přesvědčivých důvodů dostali na seznam podezřelých – včetně lidí s padákovým výcvikem, bývalých bankovních lupičů i těch, kteří odpovídali popisu Cooperova vzhledu. Přesto však žádný z těchto profilů nepřinesl definitivní důkaz, který by zodpověděl základní otázku: Kdo byl D.B. Cooper a co se s ním stalo po vyskočení z letadla?

V širším kontextu se o případu stále diskutuje i za hranicemi spisů samotných. Někteří amatérští detektivové se snaží prozkoumat zbytky peněz spojené s výkupným, které byly částečně nalezené v sedmdesátých letech u řeky Columbia, a další se věnují analýze mikroskopických částic zachycených na Cooperově kravatě, jež mohly naznačit jeho průmyslové či výrobní prostředí.

Přestože internetové konspirační teorie, pověsti i amatérské „odhalení“ identity Cooperovy osoby kolují již desetiletí, aktuálně zveřejněné dokumenty FBI pouze rozšiřují detaily jeho chování, motivace a rozsáhlé vyšetřovací úsilí, ale stále neposkytují definitivní rozřešení případu.

Pro mnoho kriminalistů, historiků i fanoušků záhad je Cooperův čin jedinečný příklad dokonalé zločinné akce, která zůstala bez následků – a zároveň připomíná dobu, kdy bezpečnostní opatření v letecké dopravě byla naivní až laxní, což mělo za následek zásadní přechod i ustanovení dnešních bezpečnostních standardů.

Zatímco FBI uzavřela oficiální vyšetřování, stovky zveřejněných stran dokumentů se staly novou kapitolou v příběhu, který stále láká k další diskusi, spekulacím a snahám o konečné odhalení identity muže, který jedné chladné listopadové noci překonal všechny bezpečnostní hranice a zmizel navždy v tichu noci.