Gama záblesk v našem sousedství?

- Vesmír autor: Lukáš Grygar

Větší pecku astronomie nezná: gama záblesky jsou nejjasnější výbuchy, které jsme zatím ve vesmíru pozorovali, a jejich energie se vymyká všem měřítkům – během několika sekund jí vyzáří tolik, co Slunce za celou svou existenci!

Záblesk gama (představa výtvarníka)

Záblesk gama (představa výtvarníka),zdroj: European Southern Observatory

UPDATE 28. 5., 16:00: Jak se po vychladnutí všech vášní a prověření dalších dat ukázalo, družice Swift ve skutečnosti zaznamenala záření z dříve pozorovaného zdroje, kterým bude nejspíš neutronová hvězda, obíhající hvězdu hlavní posloupnosti. Jeden z detektorů družice pracuje i v citlivějším rozsahu, aby dokázal zachytit slabší záblesky gama v blízkých galaxiích, a právě do tohoto rozsahu se trefil zdroj, mylně identifikovaný jako záblesk.

Mnoho povyku pro nic? Z velké části ano, ale u potenciálních záblesků je potřeba jednat rychle (a tedy zburcovat astronomickou komunitu, aby ke zdroji záblesku obrátila veškerou techniku). Zároveň se projevila síla a spolehlivost vědecké metody: ověření na pohled senzačního nálezu proběhlo rychle a účelně a lze si z něj odnést nejenom praktické poučení, ale také tvrdá data. A doufat, že jednou se podobně blízkého (ale zároveň pro lidstvo bezpečně vzdáleného) záblesku dočkáme – ideálně už s funkčním detektorem LIGO v pohotovosti.

PŮVODNÍ ZPRÁVA: Jak trefně podotkl sarkastický rover, jedině v astronomii může být žhavou novinkou událost stará miliony let. Galaxie M31 v Andromedě je jich od nás vzdálena milionů dva a půl – těch světelných, pochopitelně – a právě tuhle vzdálenost muselo překonat světlo z výbuchu, jehož původcem mohla být kolize dvou neutronových hvězd. Záblesk, označený kódem GRBM31 (Gamma-Ray Burst z galaxie M31), v nočních hodinách „vzbudil“ detektory na družici Swift, která po gama záblescích slídí na oběžné dráze Země, a spolu s nimi také zmobilizoval astronomickou obec.

neutron_crash

Teoretický model srážky neutronových hvězd,zdroj:NASA

Družice ke zdroji okamžitě obrátila i zbylé přístroje a souřadnice vyrazily astronomům dech: zatím nejbližší podobný výbuch jsme pozorovali ve vzdálenosti 100 milionů světelných let, tentokrát se vše odehrálo v podstatě za rohem. Zdroj záblesku je podle všeho kulová hvězdokupa, ale opatrnější hlasy se snaží mírnit všeobecné nadšení a vzhledem k naměřenému zářivému výkonu (ten je podstatně nižší, než bývá u gama záblesků zvykem) mluví o možnosti tzv. ultrajasného rentgenového zdroje (ULX).

Za ULX se může ukrývat černá díra, polykající obzvláště vydatné sousto plynu, nebo také potutelný kvasar. A aby toho zmatku nebylo málo, v tomto případě by zdrojem ve skutečnosti vůbec nemusela být naše galaktická sousedka Andromeda.

Nejasnosti a překrývající se teorie patří k vysoce energetickým zábleskům jako jablko k Newtonovi, ale právě blízkost toho dnešního by měla napomoci lepšímu chápání podobných jevů. Smůlou je, že astronomové nemohou nasadit pozemský detektor gravitačních vln LIGO, procházející úpravami na pokročilejší verzi – přímé pozorování gravitačních vln, doprovázejících podle propočtů masivní kosmické srážky, by představovalo zásadní vědecký průlom a nějakou tu Nobelovku navrch.

andromeda_swift

Andromeda v ultrafialovém pohledu družice Swift,zdroj:NASA

Jisté je, že v tuhle chvíli k Andromedě obrací zraky armáda pozemských dalekohledů, radioteleskopů a dalších pozorovatelských stanovišť včetně těch zcela amatérských. Co přesně uvidí se dozvíme v následujících hodinách. Pokud by šlo o rentgenový zdroj, záření by mělo, na rozdíl od gama záblesku, pár dní vydržet.

Tagy: neutronová hvězda černá díra kvasar gravitační vlna neutrino gama záblesk