Genetický kód dlouhověkosti odhalila DNA ženy, která se dožila 117 let

Vědci ve Španělsku nedávno zveřejnili výsledky unikátní studie DNA ženy, která se dožila 117 let – Maria Branyas Morera, světově nejstarší člověk, který kdy žil v moderní době. Přestože extrémní dlouhověkost zůstává vzácným jevem, Branyas poskytla vědeckému týmu nesmírně cenné biologické vzorky včetně krve, slin, moči a stolice, které byly analyzovány krátce před jejím úmrtím. 

Nejzásadnějším zjištěním bylo, že její buňky „cítily“ mnohem nižší biologický věk, než odpovídal jejímu skutečnému věku. Tým vedený španělskými epigenetiky zjistil, že některé z jejích genetických variant byly spojeny s výbornou funkcí imunitního systému, srdce i mozku, což mohlo výrazně přispět k její dlouhověkosti. 

Tento genetický „mladý“ profil byl doprovázen velmi nízkou hladinou zánětů, vysokými hladinami „dobrého“ cholesterolu a vynikající kardiovaskulární funkcí – všechno faktory, které se obvykle s věkem zhoršují. Podle vědců to naznačuje, že některé biologické mechanismy stárnutí u Branyas probíhaly pomaleji nebo efektivněji než u průměrné populace. 

Další překvapivé zjištění se týkalo jejího mikrobiomu – souboru bakterií a dalších mikroorganismů žijících v lidském střevě. Branyas měla podle analýz mikrobiom, který se více podobá tomu, jaký bývá u mnohem mladších jedinců, což by mohlo hrát roli v regulaci zánětů, imunitní odpovědi a celkovém metabolismu. Tento jev potvrzují i další vědecké výzkumy, které poukazují na to, že složení střevních bakterií je důležitým faktorem zdravého stárnutí. 

Významnou roli mohly hrát i životní návyky. Podle dostupných informací Branyas dodržovala středomořskou stravu bohatou na olivový olej, ryby, ovoce, zeleninu a pravidelně konzumovala jogurt, který může mít pozitivní vliv na střevní mikrobiom. Vliv zdravé výživy na dlouhověkost potvrzuje i rostoucí vědecký konsenzus, podle něhož kombinace genetických predispozic a životního stylu může významně ovlivnit průměrnou délku života. 

Studie ukázala rovněž, že Branyas měla extrémně krátké telomery – struktury na koncích chromozomů, které se obvykle zkracují s věkem. Vědci byli touto skutečností překvapeni, protože krátké telomery jsou obvykle spojovány s rychlým stárnutím a vyšším rizikem nemocí. Nicméně u této supercentenářky se zdá, že by krátké telomery mohly dokonce fungovat jako ochranný mechanismus proti některým onemocněním, například rakovině, což je hypotéza, kterou autoři studie ve svém výzkumu diskutují. 

Podle epigenetických expertů je tento případ pozoruhodný, protože ukazuje, že „extrémní lidská délka života, jakou představují supercentenáři, není nutně spojená s špatným zdravím“, jak uvádějí autoři. To je významné, protože tradiční pohled na stárnutí často spojuje vysoký věk s významným zdravotním úpadkem. 

Branyas, narozená v roce 1907 v San Franciscu a později žijící v katalánském městě Olot, si během svého života udržovala aktivní sociální život, fyzickou zdatnost i mentální aktivitu až do velmi vysokého věku. Tato kombinace genetických predispozic a zdravých životních návyků je stále považována odborníky za klíčový faktor, který odlišuje supercentenáře od průměrných starších lidí. 

Je důležité zdůraznit, že výsledky získané z jednoho jedince nelze přímo generalizovat na celou populaci. Zatímco analýza Branyas poskytuje jedinečný vhled do možností lidského stárnutí, vědci varují, že k pochopení dlouhověkosti jsou zapotřebí rozsáhlejší studie zahrnující větší počet jedinců. 

Výzkum supercentenářů však není nový. Dlouholeté studie ukazují, že genetika hraje významnou roli v délce života – například sourozenci lidí, kteří se dožili 100 let, mají vyšší pravděpodobnost také žít déle – a to naznačuje, že dědičné faktory mohou zpomalovat výskyt chronických onemocnění obvykle spojených se stárnutím. 

Další výzkumy potvrzují, že existují genetické variace, které se podílejí na efektivnější opravě DNA a ochraně buněk před poškozením, což může být další důležitý faktor extrémní dlouhověkosti. Tyto genetické mechanismy, které se projevují u lidí starších než 105–110 let, byly identifikovány v rámci studií zaměřených na celý genom, což naznačuje, že kombinace genů ovlivňuje významné biologické procesy související se stárnutím. 

Přestože genetika poskytuje důležitý základ, životní styl nemůže být opomíjen. Vědci často upozorňují na synergii mezi genetickými předpoklady a environmentálními vlivy – například pravidelná fyzická aktivita, zdravá výživa a absence škodlivých návyků, jako je kouření či nadměrné pití alkoholu, se ukazují jako klíčové faktory zdravého stárnutí. 

Studie Branyas zatím nepřinesla univerzální recept na dlouhověkost, ale poskytla důležitý „proof of concept“, že lidské tělo může fungovat lépe a déle, pokud genetické a environmentální faktory fungují v harmonii. To otevírá cestu pro budoucí výzkum, který by mohl vést k objevům nových biomarkerů zdravého stárnutí a potenciálních preventivních strategií, jež by mohly pomoci zlepšit kvalitu života i u běžné populace.