Geneticky upravení moskyti likvidující malárii se dočkají druhého nasazení

- Příroda autor: Ladislav Loukota

Ročně zabije půl milionu až milion lidí, většinu z toho dětí – malárie se však konečně dostává ve svém zápasu s lidstvem do defenzivy. Mezi řadou nejnovějších nápadů na omezení šíření choroby využívajících nových repelentů i dronů se podařilo získat nové zdroje od Nadace Billa a Melindy Gatesových i společnosti Oxitec. Ta vyvíjí geneticky upravené moskyty, kteří po vypuštění do přírody dříve umírají a limitují tak populaci. Tedy, alespoň v teorii.

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: ThinkStock

Zastavení nemoci u zdroje

Moskyti sami jsou pro malárii pouze přenašeči, ve snaze omezit šíření choroby se však bez jejich redukce nelze obejít. Oxitec v tomto případě přichází s redukcí populace s pomocí genetiky. Upravení samci moskytů (Oxitec technologii pojmenoval jako Friendly™ Mosquitoes…) mají být vypuštěni do volné přírody a přirozeně se zde snažit rozmnožovat. Jakmile dojde je spojení se samičkou, samci další generaci předají gen, který způsobí předčasnou smrt potomstva (popřípadě jen samiček) před dosažením po dospělosti.

Tím je zajištěna jak redukce populace přenašečů, tak zároveň částečně zachována role moskytů v potravním řetězci. Efekt navíc může být jednorázový – jakmile celá editovaná linie vymře, gen se již do další generace jaksi šířit nemůže.

Tato technologie ve skutečnosti existuje víc než 10 let (moskyti sterilizovaní ozářením pak mají přes půlstoletí, viz níže), Oxitec však prozatím vykonává spíše prodělečný byznys. Kvůli kontroverzi spojené s čímkoliv, co má nálepku genetického inženýrství, došlo doposud především na laboratorní pokusy. Snahy otestovat metodu v limitovaném venkovním prostředí pak obvykle vedou k protestům místních. Přesto byli editovaní moskyti komerčně vypuštěni již před dvěma lety na Kajmanských ostrovech.

Gatesovi dodali peníze a šanci na další testy

Nadace Billa a Melindy Gates se nyní stala novým mecenášem Oxitecu, což by mohlo urychlit vývoj druhé generace technologie a snad i přinést další testování v poli. Sledování pokusu usnadňuje i přítomnost genu způsobujícího bioluminiscenci, díky čemuž bude snadné rozeznat následnou generaci moskytů od té přirozené. Ultimátním cílem je dále snižovat možnosti přenosu malárie za stále nižší cenu.

Nejde přitom o jedinou podobnou aplikaci podobné technologie.

V boji s virem Zika jsou radiací sterilizovaní moskyti využívání rovněž – k jejich šíření byly doposud využívány "tradiční" metody, moskyti však prakticky celý život žijí jen v "bublině" o průměru sta metrů. Jejich dolet není nekonečný. Ve snaze zefektivnit rovnoměrné rozprostření sterilních moskytů tak začala iniciativa Spojených národů v boji se Zikou využívat i dronů. 

Dron UN od WeRobotics

Dron UN od WeRobotics,zdroj:WeRobotics

Katastrofa či selhání?

Kritici samozřejmě namítají, že totální vyhubení moskytů by mělo drastický vliv na změny ekosystému a potravních řetězců. Larvami moskytů se živí řada ryb, moskyty samotnými pak pavouci i žáby. Eradikace moskytů však v boji s malárií není ani cílem. Moskytů existuje kolem 3500 různých druhů rozprostřených různě po Zemi, jen 200 z těchto druhů pak útočí na lidi, a jen 3 druhy z toho jsou přenašeči malárie a podobných chorob.

Cílem ostatně není ani vyhubit moskyty přenášející malárii. I redukovat jejich počty v okolí lidských sídlišť (tj. ani ne v celém ekosystému) by však šíření nemoci zkomplikovalo, a to se již počítá.

Pomoct by to následně mohlo i dalším formám boje s malárií, například pomocí budoucího očkování. Samotné očkování lidí proti malárii je dnes také poměrně zbrusu nový vynález. Ačkoliv má za sebou snaha o malarickou vakcínu dlouhou historii, první schválený přípravek byl vyvinut až v roce 2015.

Malárie je samozřejmě nemoc, kterou lze s dnešní medicínou již zcela vyléčit – nástup nemoci však může být velmi rychlý a způsobit smrt již během hodin. Také v případě dětí a pacientů s jinými komplikacemi může nemoc stále zabíjet či způsobovat trvalé následky i při pomalejším nástupu. Omezení rizika nakažení proto nelze podceňovat.

Vedle omezení možností způsobení přírodního neštěstí tak u vědců panují i obavy, zdali bude mít metoda kýžený efekt.

Oxitec již vypustil první sadu moskytů předloni na Kajmanských ostrovech. Namísto potenciální katastrofy však tato sada ve svém záměru v zásadě selhala – populace moskytů byla redukována jen velmi limitovaně, nemocí neubylo.

Nyní se připravuje k vypuštění sada nová a Oxitec slibuje, že efekt bude lepší. Lze říct, že metoda tak vzdor kontroverzi prochází postupným pilováním. Jak moc se osvědčí či neosvědčí, se tak teprve ukáže.

Historie hubení

Ačkoliv se tak mnozí obávají možného negativního vlivu geneticky upravených moskytů, faktem je, že momentální situace je přesným opakem podobného stavu.

Malárie je v dnešním světě samozřejmě méně než dříve, spolu s tím však vzrostla i populace potenciálních obětí. Většina našich dřívějších pokusů o kontrolu malárie přitom prozatím selhávala nebo v případě úspěchu měla těžké výsledky pro široké okolí – dělo se tak právě proto, že nebylo známo, jak by se s moskyty dalo bojovat jinak.

Riziko malárie po světě

Riziko malárie po světě,zdroj:Wikipedia Commons

Idea kontrolovat populaci moskytů sama o sobě není nikterak nová. Namísto geneticky upravených jedinců však v minulosti vedla k masivním postřikům lesů i vodních ploch kerosenem či DDT, tedy chemikáliemi postihujícími negativně jak člověka, tak i další faunu a floru.

Výjimkou nebylo ani přivádění invazních druhů, které měly moskyty ve větším konzumovat.

Jak brutální vliv měly staré metody omezení malárie vliv na přírodu, přitom nemusíme ilustrovat jenom na postřicích. Během budování Panamského průplavu dělníci využívali nejen průmyslových chemikálií, ale aktivně také vysušovali bažiny a mokřady v okolí kanálů – a do částí kanálů byly vypouštěny tisíce galonů nafty.

Snaha zastavit šíření nemoci nakonec skutečně snížila počet případů až na nulu (!) a Panama je díky ní malárie dodnes prostá. Projekt byl však jak extrémně drahý (cena byly obhájena stavbou průplavu), tak i enviromentálně fatální pro celou řadu dalších druhů.

Již zmíněná sterilizace ozářením se pak testuje od 60. let. V USA byla tato metoda zkoušena i v 80. a 90. letech, v boji proti viru Zika je využívána i nyní – ironií osudu se s touto aplikovanou metodou žádná kontroverze již příliš nepojí. Nasazení totiž nevyžaduje žádné nové technologie a povětšinou probíhá bez zájmu médií i aktivistů.

Ve srovnání s postřikem lesů, vysušováním bažin a vytvářením umělých naftových skvrn je tak redukce počtu moskytů genetikou či radiací doslova chirurgickým prostředkem. Vždy bude samozřejmě existovat i nenulové riziko, že i geneticky editovaní moskyti selžou, nebo budou mít negativní impakt – stát se může cokoliv. Právě proto však Oxitec otestuje své moskyty na limitovaném území.

Snaha zachránit rok co rok až milion lidí přitom za takový risk snad už stojí.  

Tagy: hmyz nemoci a nákazy vakcíny a léky věda a poznání malárie