V jejich zamrzlých buňkách se nachází jen mírně poškozená DNA a naši fantazii proto nepřestává provokovat otázka, jestli by šlo mamuty naklonovat. Zatímo to ale s klonováním vyhynulých tvorů bohužel (?) není ani zdaleka tak žhavé, jak nám tvrdí Hollywood, zachovalou DNA můžeme využít ke srovnání mamutů s jejich žijícími příbuznými – slony.

Sloni a mamuti jsou si bližší, než by se na první pohled zdálo. Druzí jmenovaní se vyvinuli zhruba před pěti miliony let z příbuzenstva slonů indických, kterým byli tím pádem příbuznější než sloni afričtí. Vzhledem k raketovému tempu vývoje analýz genetické informace zůstávalo otázkou času, než se podaří alespoň přehledově přečíst i genom vyhynulých mamutů.

Tým převážně amerických vědců, který se do projektu pustil, ovšem pojal svůj výzkum skutečně velkoryse. Výzkumníci zmapovali genetickou informaci hned dvou různých mamutů a několika zástupců slona indického.

Mohli tak určit, které geny se v evoluci mamutů měnily přednostně a byly tak zodpovědné za změnu typických obyvatel tropů a subtropů na osrstěné giganty vzdorující třeskutým mrazům.

Nikoho asi nepřekvapí, že se mamuti od slonů lišili v genech přímo či zprostředkovaně řídících vývoj tělní stavby, srsti a kůže. Hustá srst by ovšem byla k ničemu, kdyby se hned promočila. S tím souhlasí mnoho změn týkajících se množství a aktivity žláz, vylučujících „impregnační“ kožní maz.

Další změny souvisí s množstvím a typem ukládaných tuků, potažmo jejich odbourávání. Od slonů se mamuti lišili i v nakládání s cukry, tuky a cholesterolem. Jako většina obyvatel vyšších zeměpisných šířek měli denní rytmy přizpůsobené střídání polárního dne a noci.

Bez zajímavosti není ani změna receptorů teploty vedoucí k preferenci chladnějších prostředí a větší citlivosti za těchto podmínek. Nejzajímavější ovšem je, jak malé byly genetické změny, které zásadně ovlivnily evoluci mamutů.