Skřeti, draci, trpaslíci a mluvící stromy nikdy neexistovali, ale malí hobiti kdysi skutečně po světě chodili. Měřili zhruba 90 centimetrů, vážili přibližně 29 kilogramů, měli velké nohy a zuby, dopředu vykloněná ramena a ustupující čelo.

Řeč je o lidském druhu Homo floresiensis, jehož ostatky byly poprvé objeveny roku 2003 v jeskyni Liang Bua na indonéském ostrově Flores. Právě na tuto jeskyni se zaměřila nová studie, aby zjistila, jaký osud tyto drobné mužíčky potkal.

„Hobiti“ se ve fosilních záznamech poprvé objevují asi před 100 tisíci lety, zatímco kamenné nástroje připisované tomuto druhu jsou datovány do doby před 190 tisíci lety. Víme, že lovili trpasličí pralesní slony a čelili nástrahám, jako byli varani komodští.

Žádní skřeti, ale moderní lidé

Z fosilních záznamů zmizeli před zhruba 50 tisíci lety. Proč? To zůstalo záhadou. Podle nové studie je neporazil Sauron, ale sucho. Před 76 tisíci lety nastalo v oblasti extrémní vysychání, které vedlo k dramatickému suchu před 61 až 55 tisíci lety. Odpovídá to době zmizení hobitů, kteří nežili na luxusních pozemcích, ale v jeskyních.

Dlouhotrvající sucho vedlo k nedostatku zdrojů vody a potravy a podle vědců zřejmě i soutěžení či sporům. Hobiti nakonec oblast opustili, možná kvůli tomu vyhynuli.

Podle autorů práce nepotkali skřety, mohli však při migraci narazit na Homo sapiens, kteří migrovali indonéským souostrovím zhruba v době zmizení H. floresiensis.

Autoři práci uzavřeli se slovy:

„Je možné, že když se hobiti stěhovali za vodou a kořistí, setkali se s moderními lidmi. V tom případě mohla klimatická změna připravit půdu pro jejich konečné zmizení.“