Jeho mechanická zvířata jsou unikátní nejenom svým vzezřením, ale především celou konstrukcí. Pohání je vzduch, opírající se do plachet, a zvířata mají navíc i „žaludky“, které se dokážou vzduchem natlakovat do zásoby a rozpohybovat zvíře i v bezvětří.

zdroj: tisková zpráva

Strandbeests umí chodit díky důmyslně vymyšlenému systému tyčí, napojených na klikovou hřídel v páteři zvířete. K ideálním proporcím se Jansen dopracoval s pomocí simulované evoluce: s pomocí počítače vygeneroval 1500 noh různé délky a nechal propočítat křivky jejich chůze. Následně vybral 100 nejvhodnějších variant a celý proces několikrát opakoval – v podstatě nechal nohy projít generacemi přirozeného (byť v tomhle případě počítačem řízeného) výběru. Výsledek? Podívejte se sami:

Jansen ke svým zvířatům chová lásku vpravdě stvořitelskou. Tyče a trubky vyřazených druhů nechává vysušit za svou dílnou a mluví o nich jako o kostech a zkamenělinách. Časem by rád vytvořil celá stáda, která by zvládla žít na holandských plážích zcela samostatně.

Ať už vám takový sen přijde jako krásný nápad nebo bláhovost stárnoucího umělce, Jansenova tvorba je důkazem, že umění, věda i příroda k sobě mají velice blízko a v mnoha rovinách se prolínají. V případě Strandbeests navíc způsobem, který je na pohled úžasně podmanivý!